Kvůli Gaze napříč Evropou roste podpora krajně levicových stran

Voliči levicových stran často považují to, že politici odsuzují teroristický útok Hamásu ze 7. října, při němž zemřelo 1200 lidí, aniž by odsoudili též následnou izraelskou protiofenzivu, za dvojí metr. Pro mnohé na levé straně politického spektra jde však spíš jen o poslední výraznou kapku, protože se neztotožňují též se stanovisky středolevicových stran v otázkách migrace a kulturních hodnot, v nichž se mainstreamová levice často přiklání k pravici, píše agentura Reuters.

„Máme tu vzestup radikálně pravicových a radikálně levicových stran, jenž změní evropské politické prostředí a rozložení moci několika stran,“ řekla k situaci socioložka z nizozemské Radboud University Samira Azabarová. Naráží přitom na to, že přelévání voličů ke krajní levici neznamená jen, že je zde větší pravděpodobnost jejích volebních úspěchů, ale že již etablované strany se ve snaze nepřijít o voliče mohou na politické škále též posunout.

V rámci Evropy by to pak mohlo ovlivnit stanovisko Evropské unie vůči Izraeli a Palestině. Španělsko a Irsko spolu s neunijním Norskem před týdnem uznaly nezávislý stát Palestina a totéž již učinila i slovinská vláda, jejíž rozhodnutí ještě čeká na schválení parlamentem. Záměr uznat Palestinu už vyjádřila také Malta.

Podle průzkumu agentury Ipsos z minulého měsíce by největší úspěch ve víkendových volbách do Evropského parlamentu měly mít krajně pravicové strany, ale šest nových křesel by mělo získat také uskupení Levice. Sociální demokraté, Zelení a Obnova Evropy by naopak měli všichni ve volbách oslabit.

Jako modelového voliče radikalizovaného situací v Gaze Reuters představuje třiatřicetiletého Nadira Aslama. Ten se narodil v Německu, přičemž předky má v Maroku a Pákistánu. Původně chtěl o víkendu volit Zelené, ale odradil ho listopadový proslov jednoho z lídrů strany, jenž opakovaně vyjádřil podporu Izraeli ve chvíli, kdy se počet obětí izraelské protiofenzivy přibližoval devíti tisícům.

Místo ekologicky zaměřeného člena vládní koalice tak bude volit tři roky starou stranu MERA25, jež je jasně propalestinská. Podobné strany dle průzkumů odvádějí voliče nejen od Zelených, ale i od sociálních demokratů. Tyto strany Izrael nadále silně podporují, přičemž tato pozice je podle Reuters ovlivněná historickou zodpovědností Německa za holokaust.

Němečtí propalestinští voliči si mohou vybrat ještě ze sociálně konzervativních skupin jako Demokratická aliance pro diverzitu a obrodu (DAVA) nebo Aliance pro inovaci a spravedlnost (BIG). Nabízí se jim též paradoxní euroskeptická Bündnis Sahra Wagenknecht (Spojenectví Sahry Wagenknechtové), která požaduje jak embargo na dodávání zbraní Izraeli, tak protiimigrační opatření.

Francouzská strana La France insoumise (v překladu Nepoddaná Francie, LFI) založila svou volební kampaň kompletně na podpoře Palestiny. Požaduje embargo na prodej zbraní, sankce proti Izraeli, uznání Palestiny a na rozdíl od ostatních levicových entit neoznačuje Hamás jako teroristickou skupinu. Celostátně tuto stranu podporuje 8 % voličů, ale mezi muslimskými voliči toto číslo činí 44 %.

„Někdo říká, že se vezeme na voličích, ale o kom se tady bavíme? Jsou to občané země, kteří nemají rasistickou vizi společnosti,“ řekl zákonodárce z řad LFI Sébastien Delogu.

Uznání palestinského státu požaduje také francouzská Socialistická strana, jež nesdílí postoj LFI k Hamásu. „LFI má vztah k násilí, který není v pořádku,“ uvedl její přední kandidát Raphaël Glucksmann. Jeho strana je podle něj v průzkumech na třetím místě se 14 % podpory částečně i proto, že se od radikálů z La France insoumise distancovala.

Uznání nezávislého státu Palestina ve Španělsku vyhrálo body u voličů nejen Španělské socialistické dělnické straně premiéra Pedra Sáncheze, ale také jeho krajně levicovým koaličním partnerům z aliance Sumar (v překladu „Spojit").

„Palestinská otázka se ve Španělsku stala středobodem politické debaty,“ řekl profesor mezinárodních vztahů z Universidad Complutense de Madrid David Hernandez. Je též nutno vzít v potaz, že mezi Španělskem a Izraelem panuje napětí již od dob diktatury Francisca Franca.

Podle Azabarové je volební účast etnických menšin v evropských volbách většinou nižší než zbytku populace. To se mění, pouze pokud mají potřebu vyjádřit se k zahraniční politice země, což v současnosti platí. V roce 2016 například sociální demokraté přišli o přibližně 100 tisíc tureckých voličů, protože uznali arménskou genocidu z první světové války.

Na to, že k tomu dojde i letos, vsází také bývalý sociální demokrat Teyfik Özcan, jenž v lednu založil alianci DAVA, médii přezdívanou „Erdoğanova strana“. Jejím založením chtěl prý muslimům poskytnout možnost protestního hlasu. „Němci mají příležitost říct: ‚Ok, na protest budu volit AfD.‘ To muslimové udělat nemohou,“ řekl.

Podle prosincového průzkumu Institutu politických věd Duisbursko-Essenské univerzity se každý třetí německý muslim necítí zastoupen žádnou z německých politických stran. Podobný sentiment převládá i ve Francii. Tam LFI jako kandidátku nominovala právničku palestinského původu Rimu Hassanovou.

Hassanová se pravidelně účastní protestů, je aktivní na sociálních sítích a EU poslala petici, aby suspendovala svou asociační dohodu s Izraelem. „Volit Rimu je projev odporu. Neznám všechny body programu LFI, ale co ona a ostatní členové říkají o Palestině, je spravedlivé,“ prohlásila čtyřiatřicetiletá šéfkuchařka marockého původu Chama Tahiri Ivorraová, jež dosud v eurovolbách nikdy nehlasovala.