Královně Alžbětě II. je dnes devadesát

I když část panovnických povinností přenesla na syna Charlese a vnuka Williama, pořád ještě loni stihla 306 oficiálních akcí v Británii a 35 v zahraničí včetně státních návštěv Německa a Malty. A i když počet jejích poddaných poklesl, pořád ještě stojí formálně v čele 16 států.

Po čtyřiašedesáti letech na trůnu je nejrespektovanějším symbolem stability a jednoty Británie. Monarchii momentálně podporuje podle ústavu Ipsos-Mori 76 procent respondentů a 70 procent dotázaných – nejvíce od roku 1981 – si přeje, aby královna vládla, jak nejdéle to půjde.

Od roku 2007 je nejstarší korunovanou hlavou na britském trůnu, a loni v září se stala dokonce i nejdéle vládnoucím monarchou Británie. Odbyla to však tehdy výrokem, že „o takové prvenství rozhodně nestála“. „Když se dožijete hodně let, rekordy se dostavují samy od sebe,“ řekla s lehkým nádechem sebeironie.

„Lidé ji milují a převládá pocit, že na trůnu odvedla neuvěřitelnou práci,“ říká Roger Mortimore, profesor z Institutu soudobých britských dějin na londýnské King’s College.

Samotný den narozenin se obejde bez větších oslav – ty má panovnice naplánované tradičně až na první třetinu června, kdy na třídě Mall před Buckinghamským palácem přivítá na slavnostním obědě deset tisíc pozvaných hostů. Jenomže předstírat, že je dnešní den jako každý jiný, přece jen nelze.

Královna si proto vyjde před windsorský zámek s manželem Philipem (94), aby pozdravila zástupce veřejnosti. Na windsorské radnici převezme narozeninový dort od vítězky populární televizní soutěže v pečení, muslimky Nadiyi Jamir Hussainové. Symbolicky pak zapálí pochodeň a předá její plamen dál, aby se s pomocí dobrovolníků vydal po celém Spojeném království, ale i napříč celým britským Commowealthem.

Princ Charles ve čtvrtek organizuje narozeninovou večeři, která je koncipována jako oslava hlavy čtyř generací dynastie Windsorů. Královnin vnuk Harry přesně v tomto duchu přezdívá babičce „The Boss“. Týž vnuk se jí jednou ptal, v čem je tajemství její vlády. Odmítla odpovědět. Královna, která oficiálně vlastní 5300 párů chovných labutí po celé Británii, ovšem sama v něčem labuť připomíná – její zevnějšek a formální vystupování nemají chybu, ale také nic bližšího neprozrazuje.

Podle deníku Daily Telegraph je královna nejfotografovanější ženou v historii, přesto zůstává uzavřená, suverénní – a na slovo skoupá.

Triumfální nálady dneška však nezastřou, že ne vždy byla královna tak „pevná v kramflecích“ jako nyní. Nejtemnějšími okamžiky byl její „annus horibillis“, „hrozný rok“ 1992, kdy shořela část windsorského zámku a časopisecky začala vycházet skandální biografie princezny Diany. V roce 1997, po tragické smrti „lady Di“, dokonce byly pár dní na spadnutí demonstrace proti monarchii. Málokdo by tehdy vsadil na to, že dynastie přežije.

Ani vládnutí neměla lehké. Musela zápolit s neochotou Winstona Churchilla opustit v pokročilém věku úřad, musela čelit irskému, australskému i kanadskému republikanismu, v roce 1956 ji rozhněvalo suezské dobrodružství Anthonyho Edena, nesnášela se s Margaret Thatcherovou. Když se Železné lady udělalo na teprve druhé recepci v Buckinghamském paláci nevolno, královna zlomyslně prohodila k poradcům: „Koukejte, jde ke dnu!“. Nejraději měla labouristického premiéra Harolda Wilsona, ovšem levicové názory nezastává.

Postupně přihlížela, jak se rozpadají manželství jejích dětí, jak se její mladší vnuk na maškarní obléká za nacistu – zkrátka měla v životě krizí dost a dost. Přesto působí na své okolí jako zdroj stability a jistoty. Mimo jiné proto, že si nechává své názory pro sebe a na veřejnosti volí neutrální tón. Na recepcích se při povinné konverzaci vybraných lidí nejčastěji ptává: „Přijeli jste z daleka?“