Článek
„S oblibou říkáme, že Evropská unie se má zabývat přednostně zásadními záležitostmi a u věcí méně důležitých být zdrženlivější,“ uvedl předseda komise Jean-Claude Juncker. Členské státy by podle něj měly samy rozhodnout, zda se jejich občané budou řídit letním nebo zimním časem. „Je to otázka subsidiarity. Věřím, že parlament a rada budou téhož názoru a naleznou fungující řešení,“ dodal.
Komise navrhla postup, podle kterého by každá unijní země do dubna 2019 oznámila, zda u sebe zamýšlí zavést trvalý letní nebo zimní čas. Poslední povinná změna ze zimního na letní čas by se uskutečnila v neděli 31. března 2019.
Členské státy, které by poté chtěly trvale přejít na zimní čas, to budou moci udělat při poslední změně letního času na zimní v neděli 27. října 2019. Po tomto datu už nebudou žádné další sezónní změny času možné. Pro dodržení takového plánu je ale potřeba, aby europarlament a státy návrh komise odsouhlasily do března 2019.
Lidé změnu času nechtějí
Evropská komise reaguje výsledky nedávného průzkumu, v němž se naprostá většina ze 4,6 miliónu občanů EU, kteří se do ní zapojili, vyslovila pro zrušení přechodu na letní čas. Největší zájem o anketu projevili lidé v Německu, odkud jich hlasovaly tři milióny.
Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker
Podpora návrhu ze strany Evropského parlamentu je prakticky jistá. Právě z europarlamentu vyšla letos v únoru výzva, aby se vyhodnotily přínosy a rizika střídání letního a zimního času a případně se navrhlo ukončení této praxe. Postup europarlamentu byl reakcí na občanské iniciativy a petice, které se řadu let odvolávají na možné negativní dopady střídání času na zdraví.
Různá podpora v zemích EU
Podpora zrušení střídání letního a zimního času mezi jednotlivými členskými státy Unie ovšem není tak jednoznačná, upozorňuje agentura DPA. Velkými zastánci zrušení přechodů na letní čas jsou například státy Pobaltí.
V českých zemích byl letní čas zaveden poprvé za první světové války v letech 1915 a 1916. Vrátil se opět za druhé světové války v roce 1940 a trval až do roku 1949. Potřetí si Češi začali každoročně posouvat hodinky v roce 1979 po energetické krizi z mrazivého počátku onoho roku.
Až do roku 1995 trval v Česku letní čas šest měsíců. Od roku 1996 se prodloužil na sedm měsíců a jeho délka se shoduje s termínem uvedeným ve směrnicích Evropského parlamentu a Evropské rady.