Článek
Exner, 48letý ženatý otec tří dětí, vede od roku 2008 téměř století staré pekařství s 37 specializovanými prodejnami a přibližně 300 zaměstnanci.
V talk show Maybrit Illnerové na televizi ZDF se zostra pustil do berlínské vlády kancléře Olafa Scholze. „Jako podnikatelé potřebujeme spolehlivé rámcové podmínky, a ty současná politika nenabízí. Kdybych řídil firmu jako oni stát, dávno bych přišel na buben,“ rýpl si podle listu Bild braniborský pekař.
Stejně jako všichni jeho kolegové i tento středně velký podnikatel už dva roky bojuje s neustálým zvyšováním nákladů. „Na konci roku nám vypršela smlouva na plyn. Místo 1,7 centu za kilowatthodinu nyní platíme 5,7 centu. To znamená o 160 tisíc eur (3,98 mil. korun) ročně více,“ vyčíslil.
Ne dosti na tom. Cena elektřiny se zvýšila už v roce 2022, a to z 25 centů za kilowatthodinu na 35 centů. Zátěž pro Exnera? O 700 tisíc eur (17,43 mil. korun) ročně více.
Inflace v Německu výrazně zpomalila, dostala se na 2,9 procenta
Tím výčet explodujících vstupů do výroby nekončí. Mouka už nestojí 30 centů za kilo, ale 60, cukr už ne 38 centů, ale 1,10 eura, slunečnicový olej už ne jedno euro, ale 1,80 eura
Navíc náklady na zaměstnance už netvoří 40 procent jako před 16 lety, kdy Exner převzal podnik svých rodičů, ale přinejmenším polovinu všech výdajů. To je jeden z důvodů, proč střední třída ve Spolkové republice, páteř ekonomiky, skomírá.,
Úspory z polštáře se tenčí
Exnerova společnost už dva roky nevykazuje zisk. rezervy z dob, kdy šly věci tak, jak by měly jít, takřka vyčerpal. „Potřeboval jsem peníze, když náklady na energie vyletěly do nebes. Měl jsem kam sáhnout, nemusel jsem škemrat u bank,“ popisuje.
Nemůže si však počínat jako politici – neustále požadovat od svých zákazníků více peněz. „V Braniborsku pochází jen deset procent veškerého prodaného chleba od řemeslných pekařů. Pokud bude náš chléb příliš drahý, nikdo ho nebude kupovat,“ vysvětluje, jak moc drtivý je tlak supermarketů a proč si nemůže dovolit zdražit svou produkci.
U Exnera stojí v současnosti nejlevnější chléb – kilo žitného smíšeného chleba v biokvalitě - 4,60 eura. Před dvěma lety stál jen o pár centů méně.
„Nezvyšujeme ceny pro zábavu,“ potvrzuje Exner, který si vydělává i jako chlebový someliér. „Lidé mají jednoduše méně peněz v kapsách, takže tam, kde je draho, tam nenakupují,“ podotýká.
Když bude nejhůř, půjde do Polska
Aby se jeho pekárna nedostala do potíží, Exner ořezává náklady, jak jen to jde. „Dívám se na každý účet,“ přiznává. Ani to však nestačí, takže zavřel dvě pobočky, které nevykazovaly dostatečný obrat. V jiných zkrátil otevírací dobu do 18 hodin. „Dorty pečeme už jen na objednávku,“ dodává a přiznává, že mimo zimu odkládá spoustu práce na pozdní dopoledne, aby využil levnou solární energii.
„Řemeslo nemám rád o nic méně, než když jsem začínal. Ale potěšení z práce mi účty nezaplatí. Vysoké ceny energií, vysoké náklady na pracovní sílu a rostoucí ceny surovin. Politika může za to, že se stále více podniků stěhuje do zahraničí,“ vyčítá politickým špičkám.
Z Beelitzu se mu nechce odejít. „Ale kdyby moje firma zkrachovala, neměl bych jinou možnost než péct v Polsku. Hranice nejsou tak daleko,“ uzavírá.
Podle Spolkového statistického úřadu citovaného webem týdeníku Focus výrobní ceny čerstvého chleba a čerstvých rohlíků v Německu v posledních letech vzrostly. Zatímco průměrná cena za kilogram v letech před covidem činila 2,12 eura (52,78 Kč), v důsledku koronavirové krize klesla na 1,84 eura, (45,81 Kč), v roce 2022 se pak vrátila na 2,31 eura (57,51 Kč). Trend pro rok 2023 je stále rostoucí.
Reinhard Bauer, pekař z Kolína nad Rýnem, potvrzuje Exnerovu zkušenost: „Pekaři na bochníku chleba téměř nevydělají. Mnohem větší marže bývá u rohlíků, preclíků a koláčů. Hnacím motorem prodeje jsou také teplé nápoje, jako je káva nebo čaj. Naproti tomu pekárny vydělávají na vlastním pekařském řemesle jen velmi málo. Je to hodně málo peněž za hodně mnoho práce,“ přidává se.
„Bohužel každý den jeden nebo dva pekaři končí s podnikáním,“ přitakává Friedemann Berg, jednatel Ústředního svazu německých pekařů. Předloni bylo nuceno zavřít přibližně 600 podniků. V důsledku toho výrazně poklesl počet zaměstnanců, který se pohybuje kolem 238 tisíc.