Článek
Až vzhledem k razantnímu nárůstu počtu případů hromadných znásilnění začala policie od roku 2018 tyto případy evidovat samostatně. Z nejnovější statistiky vyplývá, že počty těchto zločinů neustále rostou.
„V šatech, které jsou krátké, a s podpatky bych večer na ulici nikdy nevyšla. Je to jako ‚pozvánka‘ k tomu, aby se dotyčná stala terčem v lepším případě obtěžování. Necítím se bezpečně a snažím se vyhnout tomu, abych byla večer venku,“ popsala televizní moderátorka Janin Ullmannová zkušenosti mnohých žen z Berlína.
Agresivní rodiče a drogové gangy. Mateřské školky v Německu musejí hlídat bezpečnostní agentury
V roce 2018 bylo hromadných znásilnění 659, o rok později 710 a podobný počet zůstal i v roce 2020 (704). O rok později nastal mírný pokles na „jen“ 677 případů, v roce 2022 ale zase počet případů razantně narostl na 789.
Statistika se blíže věnuje i původu pachatelů. V letech 2018 a 2019 i v roce 2022 šlo z poloviny o lidi, kteří nemají německé občanství nebo mají přistěhovalecký původ. V roce 2020 to bylo 46 procent a v roce 2021 o procento více. Nejčerstvější statistiky hovoří o tom, že podíl cizinců, kteří mají tento trestný čin na svědomí v loňském roce, činil 47,5 procenta.
Údaje Spolkového kriminálního úřadu ukazují, že pachatelé sexuálních útoků nejčastěji pocházejí ze zemí, jako jsou Sýrie, Afghánistán a Irák, píše pravicový deník Neue Zürcher Zeitung. Například v roce 2022 tvořili syrští přistěhovalci asi procento celkové populace, ale v případě podezření ze znásilnění, sexuálního napadení a sexuálního zneužití to bylo 5,3 procenta.
Z regionálního pohledu drží první místo v pomyslném žebříčku počtu skupinových znásilnění spolková země Severní Porýní-Vestfálsko, kde se vloni stalo 209 těchto deliktů. Druhé místo obsadil Berlín (111), třetí je spolková země Dolní Sasko (88) a na čtvrtém místě je Bavorsko (81). Naopak nejméně případů se stalo v Durynsku (2), Meklenbursku-Předním Pomořansku (3) a Brémách (6).
Nezavírejme před tím oči. Německo zveřejnilo výbušná čísla o kriminalitě migrantů
Mezi pachateli sexuálních trestných činů jsou disproporčně zastoupeni mužští žadatelé o azyl, zejména pokud jde o trestný čin znásilnění. Nizozemský sociolog Ruud Koopmans, který se dlouhodobě zabývá úskalími migrace, ve své knize upozorňuje, že v roce 2020 bylo mezi pachateli znásilnění zastoupení žadatelů o azyl pětinásobné.
Faktorů, proč se dopouštějí této kriminality, je celá řada. Je mezi nimi i to, že tito muži byli v dětství a mládí svědky nebo oběťmi takovýchto sexuálních činů, i to, že postavení žen v zemích, jako jsou Sýrie, Afghánistán či Irák, je silně znevýhodněno.
Koopmans již ve své dřívější studii z roku 2008 uvedl, že v zemích, které neposkytují migrantům silné pobídky k naučení se jazyka hostitelské země a neumožní jim styk s příslušníky jiných etnik, dochází v kombinaci se štědrým sociálním státem k nízkému zapojení do pracovního procesu, segregaci a vysoké pravděpodobnosti kriminálního chování.