Katolická církev ve Švýcarsku tutlala rozsáhlé zneužívání

Výzkumníci identifikovali podle listu Frankfurter Allgemeine Zeitung celkem 1002 případů sexuálního zneužívání za období 1950 až 2022, 510 obviněných a 921 obětí. Jedná se však jen o výseč, možná i zlomek skutečného stavu věcí.

„Zjištěné případy jsou nepochybně jen špičkou ledovce,“ uvedly pro televizi ARD profesorky Monika Dommannová a Marietta Meierová, které projekt vedly. Četné další případy byly „zatajeny, zamlčovány nebo zlehčovány“ a lze předpokládat, že pouze malá část případů oběti nahlásila.

„Mnohé archivy navíc zůstaly přístupné a některé spisy byly zničeny. Byly odhaleny případy problematického překračování hranic až po nejzávažnější, systematické zneužívání, které trvalo roky,“ uvádí dokument.

Švýcarští biskupové na rozdíl od většiny jiných zemí nechali vyšetřit i sexuální zneužívání dospělých a zahrnuli do něj řeholní řády, duchovní společenství i katolické spolky a federace. V 74 procentech případů se stali oběťmi nezletilí, ve 14 procentech dospělí a ve 12 procentech nebylo možné věk jednoznačně určit. Padesát šest procent obětí tvořili muži, 39 procent ženy, v pěti procentech případů nešlo pohlaví určit. Až na několik výjimek byli obviněnými muži.

Pokud jde o katolické řeholní řády ve Švýcarsku, studie uvádí, že její autoři nabyli dojmu, „že řešení možných případů sexuálního zneužívání v minulosti nebo problémů vlastních struktur nepovažují za naléhavé nebo zvlášť důležité“.

Jako důvod studie uvádí jednak tendenci řádů řešit problémy interně a kritický postoj k vnějším zásahům, jednak autoři poukazují na „částečně drastický úpadek“ řádů. Trápí je klesající počet věřících, stárnutí a nedostatek finančních prostředků.

„V případě ženských řádů podotýkají, že sexuální zneužívání bylo často považováno především za problém mužských řádů a kněží. V některých ženských řádech se zachovalo velice málo písemné dokumentace, jinde schází úplně, což ztěžuje identifikaci zneužívání,“ cituje dále FAZ z analýzy.

Autoři studie píší, že v mnoha případech se církevní trestní právo téměř neuplatňovalo. Duchovní nezřídka přeložili, někdy i do zahraničí – také proto, aby se vyhnuli světskému trestu.

„Zájmy katolické církve a jejích hodnostářů měly přednost před blahem a ochranou farníků,“ uvádí se ve studii. I když duchovní neminulo potrestání za trestné činy, diecéze je často chránily a umožnily jim pokračovat v práci s dětmi a mládeží, jak ukazují případové studie.

Biskupskou konferenci výsledky zděsily, prohlásil její předseda, biskup Felix Gmür. „Příliš mnoho církevních představitelů se po desetiletí chovalo nezodpovědně,“ přiznal Gmür. „Nebrali postižené vážně a chránili pachatele. Stáli na špatné straně. Tuto vinu nelze jednoduše setřít,“ řekl. „Za každým číslem se skrývá člověk, tvář, život, který byl zničen,“ dodal.

Členové biskupské konference si uvědomují toto utrpení a vinu církve a chtějí udělat vše, co je v lidských silách, „aby se postiženým dostalo spravedlnosti a aby se v budoucnu zabránilo sexuálnímu zneužívání“, řekl Gmür a oznámil konkrétní opatření.

Členové biskupské konference se společně s kantonálními orgány a řeholními kongregacemi rozhodli vytvořit a financovat nezávislé ohlašovny. Slíbil také profesionalizaci personálního systému a výběru pracovníků. V budoucnu by všichni uchazeči o pastoraci museli projít jednotnými psychologickými testy.