Článek
„Jak ve Velké Británii, tak v EU chyběla schopnost rozhodné analýzy. Vedlo to ke katastrofálnímu nepochopení nálady (Kremlu) před krizí,“ uvedl předseda výboru lord Tugendhat.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Britové a EU podle něj příliš dlouho zakládali své vztahy na mylných nadějích a optimismu, že se Rusko demokratizuje. Výsledkem bylo nepochopení toho, jak moc Moskva nechce, aby Ukrajina s Evropskou unií uzavřela asociační dohodu.
V krizi, která se pak začala odvíjet, nebyla evropská diplomacie dostatečně „aktivní a viditelná“ a nenašla strategickou odpověď. Na britské straně za to mohly dřívější rozpočtové škrty, takže Foreign Office (ministerstvo zahraničí) neměl po ruce dost odborníků na Rusko a relevantní analýzy.
Nikdo nic netušil
Vývoj událostí podle výboru zaskočil všechny - Evropany, ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče i samotné Rusko. Moskvu podle něj na podzim 2013 překvapilo už to, že je podpis asociační dohody mezi Kyjevem a EU na spadnutí. Důvody byly nasnadě: Ukrajina je nefunkční stát prolezlý korupcí. Bezprostřední překážkou navíc bylo věznění expremiérky Julije Tymošenkové, jejíž propuštění EU požadovala.
Na pozdní výhrady Ruska tak začala EU pozdě reagovat. Britský dokument poznamenává, že ještě v listopadu 2013 nebyla EU ochotna vést s Moskvou dialog.
Když pak Janukovyč odložil podpis dohody, částečně kvůli ekonomickým sankcím, jimiž Rusko pohrozilo, nabídla EU Ukrajině půjčku od Mezinárodního měnového fondu ve výši 15 miliard eur, ovšem s podmínkou, že Kyjev přistoupí k reformám. Oproti tomu Rusové nabídli půjčku ve stejné výši bezpodmínečně.
Tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč a ministr zahraničí Německa Frank-Walter Steinmeier (v pozadí) v Kyjevě krátce před pádem Janukovyče 21. února 2014.
Jakmile začaly protesty na hlavním kyjevském náměstí Majdanu, byli znovu všichni - EU, Janukovyč i Rusko - překvapeni, píše se ve zprávě. EU však začala tlačit na změnu a netrvala ani na dohodě, kterou za bouřlivých událostí v únoru 2014 za pomoci ministrů zahraničí Německa, Francie a Polska uzavřel Janukovyč s opozicí, když ji smetli ze stolu zástupci protestního hnutí na Majdanu.
BEZ KOMENTÁŘE: Demonstranti mezi barikádami v ulicích KyjevaVideo: Reuters
Ruský prezident Putin se následně „rozhodl, nebo byl přesvědčen, toto odmítnutí interpretovat jako iniciované západními státy za účelem instalování poddajné vlády, která by byla připravena lobbovat za členství v NATO a možná odvolat dohodu s Ruskem o pronájmu (námořní) základny na Krymu“.
Kreml pak začal vnímat hrozbu radikálně jinak, když 21. února ztratil Janukovyč v parlamentu podporu a následně ze země uprchl.
Klausův hlas byl mezi ojedinělými
Mluvčí britského ministerstva zahraničí kritiku Tugendhatova výboru odrazila prohlášením, že nikdo nemohl předvídat rozsah „neospraveditelné a nezákonné“ ruské intervence na východní Ukrajině.
BEZ KOMENTÁŘE: Ruské letectvo zahájilo cvičení u jižní hranice s UkrajinouVideo: Reuters
Britská zpráva ovšem zmiňuje i to, že v Evropě v průběhu událostí zněly také varovné hlasy, zejména z úst českého exprezidenta Václava Klause. Dokument v několika odstavcích tlumočí Klausovy námitky vůči postoji Západu. Klaus varoval, aby se k Majdanu nepřistupovalo bez výhrad, a rovněž upozorňoval, že reakce Ruska byla očekávatelná, když pronesl, že Rusko by na krizi nebo konflikt na Ukrajině reagovalo stejně, ať už by v Kremlu seděl kdokoliv.
Bývalý prezident ČR současně poukazoval na to, že Ukrajina je „heterogenní, rozdělená země a snaha změnit silou a uměle její geopolitickou orientaci povede nevyhnutelně k jejímu rozpadu, pokud ne zničení“.
