Článek
Zatímco separatisté doufají v potvrzení touhy Katalánců po nezávislosti, stoupenci setrvání regionu ve Španělském království věří ve vyřešení vleklé krize, která se po sporném referendu z 1. října do krajnosti vyostřila.
Průzkumy ale naznačují, že hlasování skončí patem. Pro oba tábory prý bude těžké získat absolutní většinu 68 hlasů. Do doby, než se podaří dohodnout novou koalici, tak bude pokračovat přímá správa, kterou španělská vláda na region uvalila, když na základě článku 155 ústavy odvolala katalánský kabinet a rozpustila regionální parlament.
Většina komentátorů označila razantní postup španělského premiéra Mariana Rajoye za chytrý tah ve snaze vzít separatistům vítr z plachet a vrátit život do normálu. To se mu do jisté míry podařilo. Zastánci odtržení Katalánska jsou méně jednotní než dříve a pomalu jim docházejí argumenty v situaci, kdy se občané cítí krizí už unaveni.
Třída v jedné z barcelonských škol přeměněná na hlasovací místnost pro katalánské volby.
Hospodářské škody jsou už nyní nemalé
Škody, které horký podzim nejbohatšímu regionu Španělska napáchal, jsou totiž nepřehlédnutelné. Na 2500 firem stáhlo z Katalánska své centrály, odešly i všechny velké banky. A statistiky potvrzují, že klesají také počty turistů bez ohledu na fakt, že regionální metropolí je vyhledávaná Barcelona. „Potrvá ještě dlouho, než se podaří jen vyčíslit hospodářské škody, které projekt nezávislosti způsobil,“ napsal v komentáři list El País.
Nadějí na straně zastánců setrvání Katalánska ve Španělském království je Inés Arrimadasová, šéfka strany Ciudadanos.
O vítězství bojuje strana Ciudadanos, která je proti odtržení Katalánska, a separatistická strana Republikánská levice Katalánska (ERC), jejíž lídr a exministr Oriol Junqueras je ve vazbě. Třetí by mohla skončit kandidátka Společně pro Katalánsko (JxCat) sesazeného premiéra Carlese Puigdemonta, jenž uprchl do Bruselu, protože mu ve Španělsku hrozí okamžité zatčení a dlouholeté vězení.
Ačkoli se Puigdemontovi nepodařilo sestavit předvolební koalici s ERC jako dříve, neztrácí tento 54letý politik sebedůvěru. Věří ve vysokou volební účast, od níž si slibuje, že pomůže separatistům. „Podstoupím riziko zatčení, jestliže bych se měl stát (katalánským) premiérem,“ slíbil svým stoupencům. List La Vanguardia mu dává za pravdu a odhaduje volební účast na 82 procent, zatímco v září 2015 přišlo hlasovat 75 procent oprávněných Katalánců.
Separatisté stále chtějí vyjednávat
Nositelem naděje na straně zastánců setrvání Katalánska ve Španělském království je šéfka Ciudadanosu, 36letá Inés Arrimadasová. Její liberální strana by se mohla stát druhým nejsilnějším uskupením v parlamentu. I kdyby se však poté spojila s lidovci (PP) a socialisty (PSC), není pravděpodobné, že by taková koalice dosáhla na absolutní většinu.
Jazýčkem na vahách může být levicová koalice En Comú-Podem (Společně můžeme), za niž kandiduje například barcelonská starostka Ada Colauová. Tato koalice je proti jednostrannému vyhlášení nezávislosti, kritická je ale i vůči socialistům, lidovcům a straně Ciudadanos.
Separatisté pro případ svého vítězství signalizují připravenost „vyjednávat“ s Madridem o odštěpení Katalánska. „Většina stoupenců nezávislosti si přeje dialog. Když si přejeme být samostatnou republikou, je nutné to respektovat,“ prohlásil před několika dny Puigdemont. To ale Madrid dosud striktně odmítal a nic nenasvědčuje tomu, že by se jeho postoj změnil.
