Článek
"Výnos prohlašující Banderu ´hrdinou Ukrajiny´ je událostí tak odpornou, že může vzbudit pouze kategoricky negativní reakci, především na Ukrajině," uvedlo podle AFP ministerstvo v prohlášení.
"Pokud jde o ruskou reakci, média a společnost se již zevrubně vyjádřily tónem, který se pohybuje mezi sžíravou ironií a podrážděnou kritikou, což naprosto odpovídá charakteru veřejného mínění v Rusku," uvádí dále.
Čestný titul Hrdina Ukrajiny Bandera dostal více než 50 let po své smrti za "obranu národní ideje a boj za nezávislý ukrajinský stát".
Vzájemné vztahy ohroženy
AFP poznamenala, že přiznání titulu by mohlo poznamenat možné oteplení rusko-ukrajinských vztahů poté, co byl prozápadní Juščenko nedávno drtivě poražen v prezidentských volbách a jeho pětiletý mandát skončí. [celá zpráva]
Podle ruské agentury ITAR-TASS mají ozbrojenci z UPA na svědomí množství zločinů, mezi nimi vyvraždění víc než 100 000 Poláků, Čechů a Židů v západní Volyni. |
---|
Usmrceny prý byly i tisíce Ukrajinců, kteří do povstalecké armády odmítli vstoupit. |
Stepan Bandera
Ve svých dvaceti v roce 1929 vstoupil do Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a o pět let později se podílel na atentátu na polského ministra vnitra Bronislawa Pierackého.
Trest smrti mu byl změněn na doživotí a vězení opustil po porážce Polska nacistickým Německem. V té době se OUN rozštěpila na dvě křídla a Bandera stanul v čele proněmeckého.
Krátce po zahájení hitlerovského útoku na SSSR v roce 1941 se z popudu Berlína podílel na vyhlášení ukrajinského státu. Tento krok však později odmítl přes německý nátlak odvolat a tři roky strávil v koncentračních táborech. Jeho hnutí ale fungovalo a v roce 1942 dokonce vznikla Ukrajinská povstalecká armáda (UPA). Ta na některých místech spolupracovala s Němci, jinde s nimi bojovala.
UPA brutálně vyháněla také Poláky z dnešní západní Ukrajiny, přičemž údajně zahynulo až 150 000 lidí. Po obrácení postupu fronty se stala hlavním soupeřem UPA Rudá armáda a sovětská tajná služba NKVD.
Boj ukrajinských národovců se sovětským režimem trval v některých oblastech až do počátku 50. let. Část z nich se po válce pokoušela probít přes tehdejší Československo na Západ, ale většinou neúspěšně. Bandera do západního sektoru Německa pronikl, ale v říjnu 1959 ho v Mnichově zavraždil sovětský agent Bogdan Stašinskij, který pak přeběhl na Západ.