Článek
„Ještě stále žiju, ale jdeme ke dnu! Miluji tě!!!!!! Vzal s sebou kávu a sušenky,” napsala Wallová 10. srpna večer. Textovka je v angličtině a příjemcem byl její přítel.
Od té chvíle už o mladé ženě nikdo nic nevěděl. Až koncem srpna bylo nalezeno zohavené ženské tělo bez hlavy a končetin. Expertizy později prokázaly, že se jedná o ostatky novinářky. Zbytek těla nalezli potápěči až v říjnu.
Z její smrti byl obviněn konstruktér Madsen. O něm a jeho ponorce Wallová psala reportáž. Vynálezce nejprve tvrdil, že Wallová sice na jeho plavidle byla, ale později z něj vystoupila. Pak se měla jeho ponorka rozbít, ale jemu se podařilo se zachránit.
Později výpověď změnil a tvrdil, že její smrt byla nehoda, když na ni spadl 70kilový poklop. Madsen byl podle svých slov v šoku, když se rozhodl, že se těla zbaví a hodí ho do moře. Později zničil i ponorku, ale sám se zachránil díky plavidlu, které ho míjelo.
Žalobce Jakob Buch-Jepsen tuto Madsenovu verzi vyvrátil, když expertizy prokázaly, že na těle Wallové bylo 15 bodných ran. V ponorce se navíc našlo její spodní prádlo a policisté objevili v Madsenově počítači videa zachycující mučení a popravy žen.
Konstruktér nakonec tvrdil, že mladá žena zemřela na otravu oxidem uhelnatým, a přiznal, že její tělo rozřezal.