Článek
Na dotaz novinářů, zda se považuje za hrdinu, odpověděl Jusupov: „Ne. Mnozí říkají, že jsem hrdina, ale já se za hrdinu nepovažuju, protože jsem udělal, co jsem měl udělat: zachránil jsem letadlo, cestující a posádku.“
Kapitán popsal, že jednal pod časovým tlakem, celý let trval jen tři minuty. Navíc musel měnit rozhodnutí, jak se situace zhoršovala, když po levém motoru vypověděl službu i pravý.
Hned po startu začal být chod levého motoru nestabilní. „Plánoval jsem nabrat výšku, myslel jsem si, že bychom se mohli otočit a vrátit se na letiště Žukovskij. Ale druhý motor začal ztrácet výkon,“ líčil Jusupov.
„Výkon motoru nebyl dostatečný na to, abychom pokračovali v letu, ani na to, abychom si udrželi výšku, ve které jsme byli. Výška přitom byla malá. Když jsme viděli, že i druhý motor selhává – napadlo mne jediné řešení – posadit letadlo rovnou před sebe. Navzdory všem našim akcím začalo letadlo klesat,“ řekl kapitán televizní stanici Rossia 1.
Oba motory měly problémy, protože nasály ptáky. „Když selhaly oba motory a letadlo mířilo dolů, uvědomil jsem si, že srážka se zemí je nevyhnutelná, tak jsem se pokusil přistát, jak nejjemněji to šlo, s co nejmenší vertikální rychlostí,“ řekl Jusupov.
Zdůraznil, že jednal bez emocí: „Nic jsem necítil, byly tu jen myšlenky, jak zabránit pádu. A když bylo jasné, že je to nevyhnutelné, tak posadit letadlo co nejměkčeji.“
Pochvala posádce
Nejdřív ale musel vybrat místo pro nouzové přistání: „Viděl jsem, že přede mnou je hrubý terén, strže, jezero a pole.“ Vybral kukuřičné pole. „Rozhodl jsem se, že bude bezpečnější přistát bez vysunutého podvozku. Je bezpečnější přistát bez podvozku, jinak by se stroj mohl převrátit a důsledky by byly vážnější,“ uvedl.
V tomto případě došlo „jen“ k lehkému zranění 76 cestujících, mezi nimiž je 19 dětí. Středně těžké zranění pak utrpěla 69letá důchodkyně, která jako jediná musela zůstat v nemocnici.
Kapitán poděkoval druhému pilotovi Georgiji Murzinovi, který mu výrazně pomohl zvládnout těžkou situaci a poskytoval údaje o obou motorech. Jusupov také připomněl, že po přistání začala práce letušek: „Udělaly toho hodně, spustily a nechaly nafouknout záchranné skluzavky a evakuovaly cestující do bezpečné vzdálenosti.“
Ta činila 300 metrů. Letadlo bylo plné paliva. Asi tuna z něj po nouzovém přistání vytekla.
Vydechnout si kapitán mohl, když starší stevard vstoupil do kabiny a řekl, že všichni cestující byli evakuováni a nejsou žádné oběti: „Poté, co se evakuovali cestující, jsem vyšel ven, prohlédl si všechny škody a ubezpečil se, že všichni cestující jsou v bezpečné vzdálenosti od letadla. Pak jsem se vrátil do kabiny a zavolal ženě.“
Kapitán Jusupov ještě dodal, že posádka jednala přesně podle toho, co se naučila, přičemž zdůraznil, že piloti každého půl roku trénují na simulátoru i mimořádné situace.
„Morálně i profesionálně jsme na to připraveni. Máme vlastní simulátor v Jekatěrinburgu i vlastní školu na přípravu posádky, které děkuji, protože díky těmto naučeným schopnostem se nám podařilo úspěšně přistát s letadlem bez toho, aby cestující utrpěli vážná zranění,“ doplnil.