Jak může být europoslancem? Zdechovský hlásá lživou propagandu, říká bahrajnská aktivistka

Ve středu přinesl list Guardian zjištění, že český europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), jenž je předsedou skupiny přátel Bahrajnu v EP, podnikl v dubnu neoficiální cestu do Bahrajnu, kterou nikde nenahlásil, aby následně prosazoval zmírnění rezoluce odsuzující zacházení režimu s vaším otcem. On tvrdí, že to byla soukromá cesta, kterou si platil sám. Co mu tedy konkrétně vyčítáte?

Dvě věci. Zaprvé, tyhle „skupiny přátel“ nejsou regulované jako normální europarlamentní skupiny. Nemají nad sebou skoro žádný dohled. To považuji za neskutečně problematické.

Pokud se nepletu, tak uskutečnil dvě oficiální a deklarované cesty do Bahrajnu, kde mu bahrajnská vláda zaplatila ubytování v pětihvězdičkových hotelech, opravdu těch nejluxusnějších, co si umíte představit.

Pak uskutečnil ještě jednu cestu, kterou nikam nenahlásil a o které až nyní informoval Guardian.

On tvrdí, že si to zaplatil sám, takže nebyl důvod nic hlásit, ale my jsme našli důkazy na instagramovém účtu Bahrajnské obchodní komory, které dokládají, že tam s ní měl oficiální schůzku, a to oficiálně coby poslanec Evropského parlamentu a předseda této skupiny přátel.

Takže to byla oficiální schůzka během neoficiální cesty, to mi přijde velmi problematické.

Druhá věc. Pokud se podíváte na to, jak chtěli (myšleno europoslanci za frakci EPP, jíž je Zdechovský součástí. Zdechovský za EPP jednání o rezoluci vedl, pozn. red.) upravit tu rezoluci odsuzující chování vůči mému otci, tak ten jazyk, veškerá ta slovíčka, co tam chtěli vložit, byly v přímém rozporu se vším, co kdy lidskoprávní organizace zjistily.

I proti tomu, co říká OSN. Oni se snažili mého otce vykreslit jako teroristu. Nechtěli v té rezoluci vůbec vyzvat k jeho propuštění, jen navrhovali, aby EU soud s ním dále monitorovala.

To jde proti všem důkazům, které existují. Můj otec v červnu obdržel cenu Martina Ennalse, nejprestižnější cenu, kterou uděluje 10 nejrenomovanějších lidskoprávních organizací.

A pak je tu pan Zdechovský, který se bůhví na základě čeho rozhodl, že je expertem na tento region a je chytřejší než těch 10 organizací…

Víte, já nepotřebuji vidět na papíře, že obdržel peníze od bahrajnské vlády. Nepotřebuji vidět, že se u něj v bytě našly tašky s eurem v hotovosti. Mně stačí, že vidím, že pracuje jako PR hlásná trouba bahrajnské vlády, opakuje jejich narativy a využívá je k bagatelizaci porušování lidských práv.

Myslíte, že je naivní?

Naivní člověk by aspoň kladl otázky, obzvláště když k těm informacím, které vám tu říkám, má ze své pozice přístup. Je to europoslanec, umí používat internet, proto nemůže tvrdit, že nic z toho nevěděl.

Určitě to je plánované a úmyslné. Tihle lidé moc dobře vědí, co dělají. Nepůjdu tak daleko, abych řekla, že je zkorumpovaný, protože k tomu nemám důkazy. Ale mohu klást otázky: Jaká je jeho motivace? Co z toho má? Proč by byl ochoten dát všanc svou reputaci, aby se zalíbil bahrajnské vládě? Na Twitteru jsem se ho ptala na další věci, na které mi neodpověděl.

Obdržel za ta léta nějaké dary od bahrajnské vlády? Jakým způsobem s bahrajnskou stranou komunikoval? Vím, že Bahrajn zaslal do Europarlamentu očerňující informace o mém otci, takže bych ráda viděla, jak na ně pan Zdechovský reagoval. Pokud nemá co skrývat, tak ať tu korespondenci zveřejní.

KDU-ČSL, v jejímž předsednictvu europoslanec Zdechovský sedí, je součástí vlády, která se hlásí k „havlovské“ zahraniční diplomacii. Vnímáte jeho kroky v rozporu s tímto?

Velmi jsem ocenila slova podpory, kterých se mi od Čechů dostalo. Opravdu hodně lidí z vaší země mi napsalo, že se za jeho chování stydí. Trochu bych ale očekávala, že se budou lidé v Česku zamýšlet nad tím, jestli by lidé jako on měli sedět v Europarlamentu. Bylo by něco jiného, kdyby se omluvil.

Nejenomže to neudělal, ale on se přesunul z očerňování mého otce k očerňování mě. V rozhovoru pro jedno české médium opět použil stejné narativy, jako používá bahrajnský režim. Abyste to chápal, já jsem po světě také docela známá pro svoji lidskoprávní aktivitu a Bahrajn se mě dlouhodobě snaží vykreslit jako agentku Íránu. Když si trochu přečtete o tom, co dělám, tak pochopíte, že to fakt nejsem.

Je neuvěřitelné, že je schopen něco takového veřejně opakovat. Přemýšlím, že ho zažaluji za pomluvu. Jsem občankou zemí EU, a aby mě takhle veřejně bez důkazů pomlouval poslanec Evropského parlamentu, to je fakt něco. Budu přemýšlet o právních krocích, aby se z toho zodpovídal.

Ale chci zdůraznit, že ho nepovažuji za reprezentanta české společnosti, ostatně mi to řada vašich spoluobčanů sama napsala.

Vámi zmíněný otec Abdulhádí Chavádža je světoznámým bahrajnským aktivistou. Možná tento rozhovor ale bude číst někdo, kdo jeho příběh nezná. Mohla byste ho v krátkosti připomenout, prosím?

Můj otec je bahrajnsko-dánský aktivista, celý svůj dospělý život věnoval boji za lidská práva, což je také částečně důvodem, proč jsem vyrostla v Dánsku, protože pro otce bylo kvůli jeho aktivitám nebezpečné žít v Bahrajnu.

Když jsme se v roce 2001 konečně směli vrátit, tak otec založil Bahrajnské centrum pro lidská práva (BCHR) a pracoval pro organizaci Front Line Defenders. Mezinárodně je poměrně velmi známou osobností, co se lidských práv týče.

Když v roce 2011 začalo Arabské jaro, tak se můj otec stal jedním z lídrů, kteří požadovali demokracii respektující lidská práva a svobodu pro celou společnost.

Velmi si dával záležet, aby se hnutí neuchýlilo k násilí, ale pořád mu šlo o lidská práva, takže se stal pro režim nebezpečným. Jednoho večera vtrhla do domu mé sestry policie, zmlátila otce do bezvědomí před celou rodinou a odvedla ho pryč. Ani jsme nevěděli, jestli žije.

Asi tři měsíce ho mučili, fyzicky, psychicky i sexuálně. Mimochodem, to není nějaké moje tvrzení, to je lékařsky dokumentováno ve zprávě zadané bahrajnskou vládou. Nakonec byl odsouzen vojenským soudem k doživotí na základě zákona o terorismu, který je tak vágní, že vás mohou jako teroristu označit opravdu za cokoli.

Můj otec už sedí ve vězení 12 let. Za tu dobu se mu narodila tři vnoučata, která ho znají jenom jako vězně. Nemáme ho v podstatě šanci vidět. Snažila jsem se do Bahrajnu vrátit v roce 2014, ale byla jsem napadena a strávila několik týdnů ve vazbě.