Článek
Jemná oválná tvář dětského Ježíše se širokými rudými rty a uhrančivýma očima připomíná spíše madony italských renesančních tvůrců. Podle deníku The Independent vznikla na základě počítačových simulací, jež z rekonstrukce tváře na základě plátna postupně odstraňovaly všechny příznaky stárnutí.
Při „omlazování“ Krista byla zmenšena spodní čelist, zvednuta brada a napřímen nos. Bylo to vlastně převrácení procesu, který se běžně používá při rekonstrukci podoby různých zločinců. Tam se podle mladších fotek rekonstruuje současná podoba pachatele. Díky této technologii bylo například možné na základě fotografie z roku 1959 rekonstruovat dospělou tvář mafiánského vůdce Bernarda Provenzana zatčeného v roce 2006.
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Tvář z turínského plátna i její rekonstrukce budou námětem pořadu italské televize. Rekonstrukce byla provedena v souvislosti s veřejným vystavením plátna v turínské katedrále, což se dělá velmi vzácně. Plátno bude možné zhlédnout tento a příští měsíc. Podívat se na něj přijede i papež František, a to 21. června.
Při pohledu na čtyřmetrový pruh plátna uchovávaného v Turíně se zdá, že do něj byl zavinut vousatý muž. Tělo jako by zanechalo na látce krvavé stopy z četných zranění nejen po ukřižování, ale i po kopí. Jeho hrot vrazil podle evangelií římský legionář do Ježíšova boku, aby ověřil, že muž na kříži je už mrtev.
Pravé, nebo falešné?
Ať už je ale rekonstrukce údajné Ježíšovy tváře jakkoli věrná, nijak nezaručuje, že ukazuje jeho skutečnou podobu. Není totiž jisté, zda turínské plátno skutečně pochází z časů Kristova ukřižování (mezi lety 29 a 36 n. l.). Datace provedená před 17 lety na základě radioaktivního uhlíku posouvala jeho vznik na dobu o 13 století pozdější, do období 1260 až 1390.
Podle této studie by plátno bylo středověkým padělkem. Kritici výzkumu ale poukazovali na to, že na relikvii bylo možné najít pylová zrnka z rostlin, jež se vyskytují jen na Blízkém východě. Tvrdili také, že k dataci byla použita tkanina z oprav, které byly na plátnu provedeny ve středověku.
K názoru, že se jedná o padělek, se minulý měsíc přiklonili i Matteo Borrini, profesor forenzní antropologie, který nyní působí na britské Univerzitě Johna Moorese v Liverpoolu, a jeho kolega Luigi Garlaschelli z univerzity v italské Pavii. Oba experti se zaměřili na skvrny, jež na plátně zanechalo krvácející tělo. Po pokusech s ukřižovanou figurínou, která také pouštěla „krev“, dospěli k názoru, že nalezené skvrny nemohlo zanechat tělo sňaté z kříže.
Krevní skvrny na plátně nejenže nemají žádný vztah k umístění nebo druhu stop způsobených ukřižováním, ale ani ke krvavým skvrnám, jaké by zanechalo zraněné tělo v hrobce.