Článek
Veřejnoprávní televize RAI posadila do studia seniora notoricky známé tváře a proti němu o nic mladšího moderátora. Host předčítá z papíru prohlášení. „Závazek vůči Italům,“ recituje slavnostně. Pak následuje sebechvála, načež přichází přísaha. „Po naprosto jistém vítězství stran pravého středu v neděli 4. března se, bok po boku s budoucím premiérem, zasadíme o zajištění pracovních míst. Mým cílem je během dalších čtyř let srazit nezaměstnanost pod průměr Evropské unie. Podepsán: Silvio Berlusconi.“
V EU je bez práce 7,3 procenta, v Itálii 10,8 procenta lidí. Berlusconi ale vystupuje před kamerami náramně sebejistě. Navíc náhoda tomu chtěla, že seděl u stejného stolu se stejným moderátorem jako před 17 lety. Tehdy představil svou Smlouvu s Italy – a počtvrté se vrátil do premiérského křesla.
V roce 2013 ho soud pravomocně potrestal za daňové úniky a z obvinění ze zneužití moci a prostituce nezletilých nakonec upoceně vyklouzl jen díky gumovým paragrafům.
V neděli tak nesmí kandidovat a až do roku 2019 má zapovězeny veškeré veřejné funkce. Ve vysoké hře je ale naplno jeho strana Forza Italia a té on propůjčuje tvář a hlas.
Jak se lepí koalice
Italské zákony zakazují zveřejňování průzkumů veřejného mínění během posledních dvou týdnů před volbami. Politické strany si je samy provádějí, avšak na veřejnost neproniknou. Takže příznivce vyzývají, aby šli k urnám.
Poslední sondáže předvídaly, že přinejmenším třetina Italů si hlasování nechá ujít – a navenek se předhánějí v ujišťování, že to pro ně dopadne dobře. Přispívá k tomu i nedávno schválený volební zákon.
„Ten je šitý tak, aby nutil partaje k nelogickým koalicím, ke kterým se před volbami nemohou přiznat. Pouze Hnutí pěti hvězd zůstává důsledné, protože tvrdí, že na vládní dohodu kývne výhradně na základě jasného programu. Ale i když se stane nejsilnější silou v zemi, bude muset hledat spojence a to bude problém,“ napsal Marco Travaglio, šéfredaktor deníku Il Fatto Quotidiano.
Šikula Juncker opět v akci
Brusel, Paříž a Berlín se obávají, že výsledek voleb by mohl přerušit reformy, které začaly přinášet první výsledky. Předsedovi Evropské komise Jeanu-Claudu Junckerovi se z tohoto pohledu podařil obvyklý husarský kousek – poprvé a patrně naposledy sjednotil všechny politické strany poté, co prohlásil, že „má značné obavy z toho, že po volbách v Itálii nevznikne akceschopná vláda“.
Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker
Milánská burza šla okamžitě dolů a premiér Paolo Gentiloni diplomaticky prohlásil, že „politické řešení po volbách se určitě najde a vláda bude plně operativní“.
Opozice se zachovala méně diplomaticky a šéf Ligy Severu Matteo Salvini situaci sarkasticky komentoval, že je to dobrá zpráva, protože Junckerovy předpovědi se, jak známo, nikdy nevyplnily. Ostatní hovořili o neomaleném vměšování do svobodných voleb.
Pouze bývalá eurokomisařka Emma Boninová, jež vede malou stranu Více Evropy, podotkla, že „šéf EK Juncker je jako obvykle neohrabaný, ale v podstatě vyjadřuje obavy početných hospodářských kruhů, že v Itálii zvítězí protievropská hnutí“.
Odhady naznačovaly, že koalice pravého středu vedená Berlusconiho stranou Forza Italia, Ligou a neofašistickým uskupením Bratři Itálie Giorgie Meloniové by mohla získat 37 procent hlasů. Což na parlamentní většinu, k níž je třeba nejméně 40 procent, nevystačí. Hnutí pěti hvězd by si mohlo připsat zhruba 28 procent a levý střed vedený Demokraty okolo 25 procent.
Takže teoreticky jedinou možnou většinu by mohli vytvořit Berlusconiho Forza Italia a Demokraté vedení Matteem Renzim. Jenže právě tohle oba vehementně popírají.