Itálie horečně hledá viníky z Amatrice

Celostátní agentura pro boj proti korupci oznámila, „že v případě rekonstrukcí některých veřejných budov v Amatrice nešlo pouze o nedodržení předpisů, ale pravděpodobně i o korupci“. Proto se záležitosti ujala finanční stráž v Itálii pověřená i potíráním rozbujelé korupce.

Giuseppe Saiera, prokurátor v Rieti, nechal zapečetit téměř sto veřejných budov v postižených obcích. „Vyšetřování by se mohlo týkat i soukromých osob, které provedly stavební práce v rozporu s platnými předpisy,” dodal.

Na mušku úřadů se pravděpodobně dostane i starosta Amatrice Sergio Pirozzi, ve funkci od roku 2009 a opět zvolený v roce 2014. „Cítíme se opuštěni, ať na nás nikdo nezapomene, polovina města je zničena,“ prohlašoval v televizi. Média ho oslavovala jako kapitána, který odhodlaně stojí na svém můstku.

Jenže vychází najevo, že alespoň v některých případech obecní úřad neříkal pravdu. Týká se to místní školy Romolo Capranica, která se úplně zřítila, přestože v letech 2011 a 2012 stát vynaložil přibližně 700 tisíc eur (18,9 mil. korun) na rekonstrukci.

Zakázky se ujala sicilská společnost Edilquality, která ale vlastnila méně než půl procenta konsorcia 79 firem, oficiálně pověřeného provedením prací. Obecní úřad v roce 2012 triumfálně oznámil, že „ve škole skončily práce zajištující seismickou bezpečnost budovy“. Francesco Trufarelli, majitel firmy Edilquality, naopak tvrdí, že „nás žádali pouze o modernizaci budovy, nikoliv o antiseismické zajištění“.

Takže vyšetřovatelům nezbývá nic jiného než se pokusit nalézt příslušnou dokumentaci, která se skrývá pod sutinami školy. „Jediné štěstí je, že k otřesu došlo během prázdnin a ve škole nebyli žádní žáci a učitelé,” upozornil Raffaele Cantone, šéf agentury pro boj proti korupci.

Něco podobného se asi bude týkat i místní nemocnice a k zodpovědnosti by mohla být povolána i firma, která rekonstruovala místní kasárna karabiniérů.

Úřady veřejných žalobců v Rieti, Ascoli Piceno a Perugii, tedy ve třech provinciích krajů Lazio, Umbria a Marche, budou mít hodně práce. „V případě soukromých obydlí je to problém. Stavělo se tam mnohdy tak, aby nemohly být účetně z daňových důvodů přesně evidovány, a tak bude obtížné zjistit zodpovědnost jednotlivců,“ prohlásil inženýr Gianfranco Ruggeri, který má se situací po zemětřesení velké zkušenosti.

„Po katastrofě v Aquile v roce 2009 jsem se podílel na přípravě plánu na rekonstrukci. Ale přiznám se, že jsem pak s tím praštil,“ řekl v televizní stanici RAI Ruggeri.

Na dotaz proč, odpověděl: „Mimo povrchnosti a nezodpovědnosti některých lidí vše ničí neuvěřitelná byrokracie a lavina předpisů. Pro Aquilu úřady vydaly pět zvláštních zákonů, 21 nařízení vládního komisaře pro rekonstrukci a asi 700 nařízení obecního úřadu. Pak byly i jiné předpisy – v roce 2012 přesně 1109 norem. A v takovém binci je normální, že se nějaký předpis obejde.”

Gian Antonio Stella v milánském listě Corriere della Sera říká: „Je to stále stejný problém – jsou dvě Itálie. Na jedné straně ti, kteří v zápalu solidarity přispějí během týdne více než 16 milióny eur na pomoc postiženým. A na druhé straně ti, kteří neustále nedodržují předpisy, jsou mazaní a podvádějí.”