Islámský stát potřebuje internet a Evropa mu ho ochotně poskytuje

Dokumenty a informace, které německý list shromáždil, sice neprokazují, že evropští poskytovatelé internetového připojení teroristům web zpřístupňují vědomě, Spigel ale naznačuje, že tomu tak pravděpodobně je.

K tomu, aby se někdo připojil k internetu v odlehlých a řídce osídlených oblastech Sýrie a Iráku, potřebuje satelitní přijímač. Ty jsou v hojném počtu k dostání třeba v turecké provincii Hatay, která se Sýrií sousedí.

Obchod se satelitním připojením v této části Turecka bují a nabyl již gigantických rozměrů. Dva na sobě nezávislí prodejci a poskytovatelé satelitního přístupu k webu z města Antakya německým reportérům potvrdili, že mají v Sýrii asi 2 500 klientů, kteří jim měsíčně platí okolo 100 tisíc dolarů (asi 2,5 miliónu korun).

Tvrdí ale, že koncové zákazníky neznají a že internet poskytují „obchodním partnerům“.

Na územích okupovaných Islámským státem mohou satelity používat jen džihádisté. A očití svědci se shodují, že to dělají. Kdyby je neměli, zůstali by zcela odříznuti od okolního světa. Nemohli by tak děsit svět svými brutálními videi, plánovat sebevražedné útoky v Evropě a ani ze starého kontinentu lákat mladé zradikalizované muslimy.

Většina satelitních přijímačů (parabolických antén) proudí na Blízký východ přes Rotterdam, kde je třetí největší přístav světa. V Evropě také sídlí globální poskytovatelé satelitního připojení. Například francouzský Eutelsat, britský Avanti Communications nebo lucemburský SES.

Distribuční firmy pak od výše zmíněných gigantů kupují kapacitu jejich satelitů a předávají ji koncovým zákazníkům.

Provozovatelé satelitů mohou zjistit, kde se nachází zařízení, které využívá jejich signál, protože je při instalaci antény nutné zadat souřadnice GPS. Pokud uživatel zadá chybné údaje, internetové spojení buď nebude vůbec navázáno, anebo bude mizerné.

A z dokumentů, které má Spiegel k dispozici, jasně plyne, že stovky satelitů jsou instalovány na územích okupovaných Islámským státem.

Odpojit připojení by přitom bylo záležitostí jednoho kliknutí. Jsou v zásadě tři možné odpovědi, proč už se tak dávno nestalo.

Buď poskytovatelé satelitního internetového spojení nevědí, že jejich služby pomáhají teroristům, protože se o to ani nezajímají. Nebo to vědí, ale stejně jim je to jedno. Anebo to vědí a data, která si teroristé vyměňují, předávají tajným službám.

Ani oslovení majitelé satelitů, ani tajné služby se k případné spolupráci nechtěli vyjadřovat.