Článek
Smlouvu odmítly jen dva z celkem 43 volebních okrsků. Pro přijetí dokumentu se vyslovilo 67,1 procenta voličů, proti 32,9. Voleb se zúčastnilo 58 procent oprávněných voličů.
Při prvním referendu z loňského června zvítězili odpůrci Lisabonu poměrem 53,4 ku 46,6. Při druhém plebiscitu byla vyšší i účast, k urnám přišlo téměř 58 procent voličů oproti 53 procentům z loňska.
Ministerský předseda Brian Cowen si výsledek pochvaloval. Irové podle něj ukázali odhodlání být v centru evropského dění a odmítli izolaci. Podobný tón zazníval z Bruselu i dalších evropských zemí. Zatímco ovšem irský souhlas s Lisabonskou smlouvou uvítal český premiér Jan Fischer, prezident Václav Klaus podle očekávání vyjádřil zklamání. Bylo to podle něj naposledy, kdy se Irové mohli svobodně k něčemu vyjádřit. [celá zpráva]
Irský lid podpořil reformy, aby EU mohla fungovat lépe a efektivněji se vypořádala s globálními problémy, kterým čelíme.
Na potřebě dokončení ratifikačního procesu se shodly i všechny strany zastoupené v parlamentu s výjimkou komunistů.
Unie čeká na Čechy
Pokud bude "Lisabon" v Irsku schválen, bude unie prakticky čekat už jen na Českou republiku. Polský prezident Lech Kaczyński totiž slíbil, že po irském "ano" smlouvu "bez odkladů" podepíše. Zbýval by pak jen podpis českého prezidenta Václava Klause, který čeká na vyřízení stížnosti skupiny senátorů u českého ústavního soudu. Klaus v sobotu na mítinku odpůrců smlouvy před Pražským hradem zopakoval, že počká na stanovisko soudu.
Toto rozhodnutí je také dobrou zprávou pro ambice a cíle Evropské unie, a proto věřím, že i v ČR se ratifikaci podaří co nejdříve úspěšně dokončit.
V případě, že by s podpisem otálel, dá se očekávat silný tlak na něj i na ČR ze strany EU. Britští konzervativci mu dopisem sdělili, že hodlají vypsat referendum o Lisabonské smlouvě, jakmile zvítězí na jaře ve volbách a prezidenta vybídli, aby s podpisem počkal.
Premiér Jan Fischer věří, že smlouva vejde v platnost do konce roku. Ve středu bude osud Lisabonu projednávat v Bruselu, kam ho na společnou schůzku s předsedou Evropské komise Josém Manuelem Barrosem pozval švédský premiér Fredrik Reinfeldt.
Co unii čeká v případě schválení |
---|
Současným eurokomisařům skončí koncem října mandát a EU potřebuje sestavit novou komisi. Kvůli zpoždění ratifikačního procesu však nová komise nebude schopna zahájit činnost do ledna. |
Lisabonská smlouva stanovuje 27 komisařů - jednoho za každou zemi. Jestliže ale nebude do ledna smlouva platit, EU může zvolit sestavu, která nebude kolidovat s minulou smlouvou z Nice. Komisařů by bylo 26 a jeden zástupce by dostal post nejvyššího představitele pro zahraniční politiky, čímž by automaticky získal také členství v komisi. V praxi by však jedna země o eurokomisaře přišla. |
Dvěma novými úřady - „ministra zahraničí“ a prezidenta Evropské rady - se bude zabývat summit EU na konci října. O kandidátech na prezidenta se zatím příliš nemluvilo, výjimkou je bývalý britský premiér Tony Blair, jehož kandidaturu podporuje Británie. |
Lisabonská smlouva
Dokument, který reformuje instituce EU po jejím rozšíření na 27 zemí.
Na rozdíl od euroústavy, zamítnuté voliči v referendech v roce 2005, Lisabonská smlouva nenahrazuje všechny předešlé smlouvy, ale jen je upravuje či doplňuje. Smlouva mimo jiné:
- posiluje úlohu Evropského parlamentu a rozšiřuje postup spolurozhodování do nových oblastí.
- umožňuje větší zapojení národních parlamentů do činnosti EU, a to zejména díky novému mechanismu sledování toho, zda unie přijímá opatření pouze tam, kde je činnost na evropské úrovni efektivnější z hlediska požadovaných výsledků (zásada subsidiarity).
- zefektivňuje rozhodování tím, že rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě do nových oblastí.
- díky tzv. „občanské iniciativě“ bude moci jeden milión občanů z většího počtu členských států vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.
- vytváří dvě zcela nové funkce - stálého předsedu Evropské rady, občas označovaného za prezidenta EU, a jakéhosi společného ministra zahraničí, který skloubí funkce současné eurokomisařky pro vnější vztahy a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Z dokumentu naopak vypadly ústavní symboly - společná hymna a vlajka.