Článek
Z pětadvaceti rodin asyrských křesťanů jich zůstalo v obcích v okolí Nitry žít jedenáct. Slovenské ministerstvo vnitra uvedlo, že za odchodem ostatních Iráčanů nebyly žádné problémy s přístupem Slováků nebo s tím, že by se jim na Slovensku nelíbilo. Prostě si nedokázali na Slovensku zvyknout a vrátili se do Iráku.
Těm, kteří zůstali, budou do konce ledna 2019 ještě pomáhat aktivisté, ale pak se budou muset o sebe postarat zcela sami. Pět iráckých rodin už bydlí ve svém, ostatní zatím v podnájmech.
Osmadvacetiletý Simon si pochvaluje, že si na Slovensku našel práci jako truhlář a naučil se slovensky. „Nejsou zde bomby jako v Iráku. Bylo to hrozné, když jsem v Iráku odcházel z domu a nevěděl jsem, zda se večer vrátím, nebo ne,“ řekl televizi Markíza Simon, který už se těší, že bude mít možnost požádat o slovenské občanství.
Jeho sestra rovněž říká, že slovenština byla pro ni velmi těžká: „Stále dělám chyby, ale už je to lepší.“ Dívka studuje tlumočnictví, jejich táta pracuje jako kuchař.
Přílet před třemi lety
Skupina 149 asyrských křesťanů z Iráku přiletěla na košické letiště v prosinci 2015 a poté byla přemístěna do azylového tábora v Humenném. Všech 149 Iráčanů už předem prošlo slovenskými bezpečnostními prověrkami. V Humenném strávili s podporou katolické církve několik měsíců v rámci integračního procesu a učili se slovensky. Postupně pak byli rozmisťováni v okolí Nitry.
Slovenská vláda tehdy odůvodnila přijetí asyrských křesťanů jejich přímým ohrožením ze strany Islámského státu. Komunita asyrských křesťanů mluví dosud biblickým aramejským jazykem.
Podobný plán na rozmístění křesťanů z Iráku nebyl beze zbytku úspěšný ani v České republice. Část z nich odjela autobusem do Německa a několik se jich vrátilo do Iráku. České ministerstvo vnitra proto přesídlovací program zastavilo.