Investigativci odhalili pohyb Buku, který sestřelil malajsijský boeing. Přijel z Ruska

Novináři a experti porovnali všechny získané snímky. Zjistili, že na fotografiích je vždy vidět systém Buk, který má na boku označení 3*2, ať už se pohyboval samostatně, nebo byl na návěsu za tahačem Volvo s bílou kabinou. Zjistili nejen jeho přesuny na východě Ukrajiny, ale i to, že byl po tragédii převezen do Ruska. Odhalili i jednotku, která ho v Rusku používala.

Identifikaci napomohlo i typické poškození zástěr nad pásy. Žádný jiný z Buků vyfotografovaný v Rusku nebo na Ukrajině neměl stejné poškození jako 3*2.

Z fotografií se podařilo zjistit, že 17. července 2014 kolem 10:45 vyrazil Buk z Doněcku směrem na východ. Odposlechy ukrajinské tajné služby SBU přitom ještě před odjezdem zachytily komunikaci separatistů o tom, že Buk přijel do tzv. motelu, což bylo jejich velitelství na východě Doněcku. Poblíž něho je zachycen na návěsu za tahačem Volvo na snímcích otištěných v časopisu Paris Match. Mezi jedenáctou a dvanáctou projel městem Šachťarsk a v poledne byl v Torezu. Kolem jedné vjel do Snižného, kde sjel z návěsu a někde kolem půl třetí po vlastní ose opustil město.

Časy byly určeny podle stínů na snímcích. Letadlo bylo sestřeleno kolem 16:20.

Na tahači bylo vidět telefonní číslo majitele, který potvrdil, že volvo skutečně patří jeho firmě: „Je to snadné poznat. Známe svá vozidla. Je to jediné volvo s takovou kabinou.”

Dodal, že místo, kde parkovala jeho vozidla, zabrali separatisté. Satelitní záběry ukazují, že tam v inkriminovaných dnech tahač s návěsem chyběl, zatímco před 17. červencem byl na záběrech vidět.

Druhý den byl Buk nafilmován ve městě Luhansk, kde ho vezl týž tahač Volvo s návěsem směrem k ruským hranicím. Místo obvyklých čtyř raket vezl jen tři.

Na dosud nepublikovaných odposleších ukrajinské tajné služby z 18. července pořízené mezi 8:00 a 8:20 separatisté řekli, že ještě před osmou ráno byl Buk v Rusku.

Bellingcat také zjistil původ vozidla. To bylo součástí kolony, která mezi 23. a 25 červnem jela z Kursku do Millerova, přičemž ji vyfotografovalo mnoho lidí. Naznačuje to, že by tento Buk mohl patřit ruské 53. protivzdušné brigádě, která je dislokována u Kurska. Má tři prapory, přičemž třetí je výcvikový.

V koloně jel celý prapor, tvořený většinou vozidly z druhého praporu, doplněného dvěma z třetího. Jedním byl právě inkriminovaný 3*2. V koloně ale jelo jen jedno vozidlo s naváděcím radarem. To zůstalo s dalšími vozidly pohromadě a na Ukrajinu přejel jen nosič 3*2. Ovšem každý nosič je vybaven jednodušším radarem, takže může operovat samostatně bez radarového vozidla.

Bellingcat také vyvrací řadu ruských námitek a odhaluje mnohé ruské důkazy jako podvržené, například video, které mělo dokládat, že se Buk pohyboval v oblastech pod kontrolou ukrajinských sil. Billboard s reklamou na autosalón v Krasnoarmějsku, který to měl dokumentovat, protože Krasnoarmějsk byl od 11. května v rukou vládních sil, byl ve skutečnosti umístěn v Luhansku ovládaném separatisty.

Popírá i tvrzení výrobce Almaz-Antey, který uvedl, že použitý Buk byl verze M1 s raketou 9M38M1, která je typická svými menšími řídícími ploškami. Tato verze se přestala vyrábět v roce 1999 a nahradila ji střela 9M317, které jsou běžně vidět na přehlídkách.

Mnoho nedávných záběrů včetně fotografií agentury Reuters ze srpna 2004 ale ukazuje, že ruská protivzdušná obrana má ve výzbroji stále i starší rakety země vzduch 9M38M1.

Vzhledem k tomu, že mnohá zjištění jsou klíčová, Bellingcat je předal vyšetřovacímu týmu, který zkoumá otázky sestřelu Boeingu, na jehož palubě bylo 298 lidí.

Zpráva se objevila den poté, co bývalý ukrajinský vyšetřovatel uvedl, že v tělech obětí byly střepiny z Buku a že přesun systému na Ukrajiny nemohl proběhnout bez vědomí ruských úřadů. [celá zpráva]