Článek
Tehdy osmadvacetiletý Žusupov, pocházející z Kazachstánu, dorazil na místo tragédie v první vlně a pomáhal odklízet následky výbuchu jaderného reaktoru. Přestože měl narozdíl od mnoha jiných štěstí a katastrofu přežil, letos v červnu spáchal sebevraždu skokem z výškové budovy v kazašském městě Aktobe.
Podle jeho okolí může za sebevraždu především oživení hrůzostrašných vzpomínek v rámci televizního vysílání. „Všichni jsme se na ten seriál dívali a měli jsme slzy v očích,” vysvětluje Žusupovova dcera Gaukhar.
Çernobil’de facianın ilk tasviye memurlarından Nagashibay Zhusupov,
— Mamafih365 (@Mamafih365) 14. července 2019
devletin Çernobil kahramanlarına verdiği konutu beklemekten vazgeçerek intihar etti.
Kızı, babasının ölümünden önce HBO’nun dizisini gözyaşları içinde izleyerek yaşadığı acıları tekrar hatırladığını açıkladı. pic.twitter.com/0VgEobTZZf
Kromě vzpomínek zřejmě mysl 61letého muže trápila rovněž pozice, do níž se po havárii dostal. Pracovníkům, kteří při výkonu práce čelili radioaktivnímu záření, režim sliboval zvýšení penze a byt, na Žusupova se však nedostalo.
Místo slibovaného bytu dostal Žusupov s manželkou a pěti dětmi jeden ušmudlaný pokoj na ubytovně v Kazachstánu. O pohádkové penzi si rovněž mohl nechat jen zdát, činila v přepočtu necelou tisícikorunu.
Dál pracoval v nebezpečném prostředí - v Semipalatinském jaderném polygonu, kde se testovaly jaderné bomby.
Jméno se „ztratilo”
„Nikdo nám tehdy neřekl, co se tam stalo a co tam jedeme dělat,” vzpomínal na Černobyl v dřívějším rozhovoru Žusupov, jenž na místě řídil traktor odvážející trosky reaktoru. Po roce 1986 u něj došlo k rapidnímu zhoršení zdraví, trpěl nesnesitelnými bolestmi hlavy, upadal do bezvědomí a trávil stále více času v nemocnici. Přesto se jeho jméno ze seznamu černobylských hrdinů, navzdory vyznamenání z devadesátých let, údajně „ztratilo”.
Podle jeho dcery se otec nikdy nevyrovnal s tím, že nemohl se svojí rodinou bydlet ve slibovaném bytě, přesto zůstával až do konce života pozitivní a věnoval se vnoučatům.