Článek
„Zapomeňte na Írán, Irák a Severní Koreu – Bushovu „osu zla,“ vyzývá Ferguson v článku pro časopis Foreign Policy a upřesňuje, že světu do budoucna způsobí více problémů státy jako hospodářsky kolabující Rusko, klanovými konflikty rozvrácené Somálsko a Mexiko oslabované válkou s narko-kartely. Ta samá krize, která tyto státy rozvrací zevnitř, oslabuje i potenciál mezinárodního společenství se s případným kolapsem těchto zemí, nebo jejich agresivitou vyrovnat.
Osa zla |
---|
Bývalý americký prezident George Bush označil před sedmi lety (22. ledna 2002) Irák, Írán a Severní Koreu za země „osy zla“, protože jejich režimy podporovaly terorismus, snažily se získat zbraně hromadného ničení a ohrožovaly tak mír ve světě. Bush pak formuloval i politiku preventivního úderu, která byla uplatněna v případě invaze do Iráku. Pojem osa zla navazuje na označení spojenectví Německa, Itálie a Japonska během druhé světové války, které se označovaly jako státy Osy. |
Jeden bilión dolarů, který vláda amerického prezidenta Baracka Obamy pumpuje do churavějící ekonomiky v podobě stimulačních balíčků, znamená podle Fergusona jediné – v nejbližší budoucnosti nezbude už tolik peněz pro uplatňování rozsáhlého vlivu v zahraničí. Svět tak přichází o pověstného světového četníka. Z pohledu české optiky jsou Mexiko a Somálsko příliš daleko, ale Rusko je blízko.
Rusko má zaděláno na další konflikty
Rusko čelí ekonomickému kolapsu v kombinaci s populačními tlaky neruských etnik a vnitřní touhou obnovit slávu sovětského impéria. Země, která stále disponuje jaderným arzenálem a poměrně silnou konvenční armádou, je obklopena malými státy – bývalými republikami Sovětského svazu, kde značnou část populace tvoří početné a hodně nespokojené ruské menšiny.
Rusko se v případě Gruzie utvrdilo ve víře, že když bude jednat z pozice síly, uspěje.
Rusko přitom od nástupu Vladimira Putina poměrně agresivně deklaruje právo rozhodovat o svém „blízkém zahraničí“ a snaží se brzdit jakékoli aktivity NATO v oblasti bývalého sovětského bloku. Zapadá sem jeho kampaň proti instalaci prvků americké protiraketové v Česku a Polsku.
„Budoucí krize, nejpravděpodobněji kvůli Ukrajině, se budou odehrávat v historickém kontextu, kdy se Rusko v případě Gruzie utvrdilo ve víře, že když bude jednat z pozice síly, uspěje,“ varoval v eseji pro časopis Parameters profesor Colin S. Gray z univerzity v Readingu.
Kreml kontrolují "silovici"
Agresivita ruské politiky je mimo jiné dána i tím, že Kreml kontrolují takzvaní „silovici“, což jsou bývalí agenti KGB. Není to jen Putin sám, ale podle studie Olgy Kryštankovské patří mezi siloviky 77 procent z 1016 předních představitelů státu. Přitom 26 procent má přímé vazby na tajnou službu a 51 procent bylo s KGB svázáno skrytě.
:. Ruský prezident Vladimir Putin byl agentem KGB a v Kremlu se obklopil bývalými kolegy.FOTO: RIA-Novosti/Kremlin , Reuters
Andrej Ilarionov, který byl Putinovým ekonomickým poradcem do roku 2005 , tvrdí, že přípravy na loňskou rusko-gruzínskou válku začaly už v roce 2003. Byla to první větší Moskvou řízená zahraniční intervence od roku 1978, kdy vpadl Sovětský svaz do Afghánistánu, a první taková akce v Evropě od invaze sovětských sil do Československa v roce 1968. Navíc jde o první jednostrannou vojenskou akci, která vedla ke změně mezinárodně uznaných hranic od 30. let minulého století.
Ilarionov proto varuje, že nedávný výrok americké ministryně zahraničí Hillary Clintonové o potřebě resetování vztahů s Ruskem, je velmi nešťastný. Rusko to může přijmout jako tichý souhlas s jeho akcí v Gruzii, což do budoucna může být zdrojem problémů. Kromě tvrdého postupu vůči separatismu v muslimských republikách na jihu Ruska, bude Kreml chtít, aby NATO rezignovalo na další přibírání členů a dosáhnout změnu západně orientovaných režimů na Ukrajině a v Gruzii.
Za všechno může Západ
Na Rusko v současnosti dopadla naplno hospodářská krize. Stačí si přečíst ruské deníky, které znají viníka všech potíží a tím jsou Spojené státy, případně Západ. A tak zatímco v 90. letech pronášeli výroky o prohnilém západu staří komunisté, dnes šíří po internetu šestnáctiletí blogeři.
:. Rusko znovu často sází na demonstraci síly.
Podle bývalého ruského premiéra Jegora Gajdara prochází Rusko nejnebezpečnější etapou svého vývoje – hroutí se hospodářství a státní moc spoléhá na nacionalismus a represi. Rusko tak v mnohém připomíná Německo mezi světovými válkami. A znovu chybí jasná síla, která by se těmto proudům v Rusku postavila.
„Nejničivějším a také nejdéle trvajícím odkazem Putinovy vlády je to, že rozehrál nejhorší ruské instinkty,“ soudí vedoucí redakce týdeníku Economist v Moskvě Arkadij Ostrovskij a dodává: „Místo toho, aby budoval pocit hrdosti z ruského vítězství nad Sovětským svazem v roce 1991, Putin jen prohloubil pocity porážky, která musí být odčiněna.“