Frankofonie je k Francii stále kritičtější

Za přísných bezpečnostních opatření se vyhlášené středomořské letovisko stalo místem setkání zhruba třicítky zahraničních lídrů včetně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a kanadského premiéra Justina Trudeaua.

Šéf Elysejského paláce tu navenek nešetřil úsměvy. Osmnáctý ročník summitu Mezinárodní organizace frankofonie (OIF) se ale letos konal ve chvíli, kdy mezi některými členy panuje okolo samotné Francie zvýšené napětí.

V bývalých francouzských koloniích v Africe se v poslední době proti přetrvávajícímu vlivu Paříže řada lidí bouří.

„Dnes vidíme mládež, která nechce patřit pod jedinou zemi, v tomto případě bývalou koloniální mocnost. Ale v žádném případě to není odmítnutí francouzského jazyka,“ ujišťovala těsně před zahájením summitu Louise Mushikiwaboová, prezidentka OIF a rwandská exministryně zahraničí.

To, že vliv francouzštiny v mnohých členských zemích upadá, ale připustila. „Řada zemí, která byla velmi zaměřena na francouzštinu, je dnes otevřená angličtině, čínštině, turečtině či arabštině,“ řekla Mushikiwaboová.

„Francouzština je válečná kořist, ale angličtina je mezinárodní jazyk,“ zdůvodnil letos alžírský prezident Abdal Madžíd Tabbúni, proč v tamních základních školách nově zavádí výuku angličtiny. Ač frankofonní, jeho země součástí OIF není.

Další země v této organizaci zůstávají, ale zároveň se – zřejmě i s vyhlídkou větší finanční pomoci – rozhlížejí jinde. Bývalé francouzské kolonie Gabon a Togo letos vstoupily i do Commonwealthu, kde dominují anglofonní státy.

Protifrancouzský sentiment je aktuálně cítit v řadě dalších afrických zemí. Z Mali byla Francie na nátlak tamní vlády donucena stáhnout svá vojska, a ukončit tak desetiletou operaci proti džihádistům (z Mali letos odcházejí i čeští vojenští instruktoři a končí i tamní česká ambasáda).

Odchod francouzských vojáků požadovali i demonstranti v Nigeru, kteří skandovali „pryč s Francií“.

V Čadu policie rozháněla slzným plynem protestující, které rozhněvala francouzská podpora tamní vojenské vládě. Po zářijovém převratu v Burkina Fasu přívrženci nové junty útočili na francouzské cíle včetně ambasády.

„Frankofonie bude stále afričtější, ale Afrika může být stále více protifrancouzská,“ shrnuli ironii tohoto vývoje Rita Abrahamsenová a Arsène Brice Bado na webu Centre for International Policy Studies při kanadské Ottawské univerzitě.

Česko, které má v organizaci jen pozorovatelský status, nyní přemýšlí, co dál.

„Panuje určité rozčarování z toho, co do Frankofonie vkládáme a co dostáváme zpátky. Spolupráce v oblasti jazykového vzdělávání diplomatů je strašně málo,“ řekl Právu velvyslanec Jan Vyčítal, který Česko na summitu zastupoval.

To, že měl summit frankofonie na Džerbě nakonec poměrně hvězdné obsazení v čele s Macronem či Trudeauem, je pak diplomatickým vítězstvím tuniského prezidenta Kaíse Saída.

Ten totiž na Západě v posledních dvou letech vyvolal nejedno pozdvižené obočí, když po referendu výrazně posílil své pravomoci, na několik měsíců odstavil parlament (nové poslance volí Tunisané v prosinci) či rozpustil dohlížitelský orgán nad justicí.