Článek
S velkým napětím se pozornost upírá zejména k otázce, nakolik situace nahraje šéfce krajně pravicové Národní fronty (FN) Marine Le Penové. Útok na Elysejském bulváru je vodou na mlýn jejích opakovaných argumentů o nezbytnosti razantně zpřísnit imigrační politiku i bezpečnost. [celá zpráva]
Osmačtyřicetiletá europoslankyně je jednou z favoritek prvního kola. A pokud by postoupila do květnového finálního duelu, pravděpodobně by i v případě porážky uspěla lépe než její otec Jean-Marie Le Pen před 15 lety. Ten tehdy ve druhém kole proti Jacquesu Chirakovi získal jen necelých 18 procent hlasů, zatímco nyní odhady Le Penové přisuzují už dvojnásobek.
Marine Le Penová
Pro Francii sužovanou bezprecedentní vlnou teroristických útoků, uprchlickou krizí a téměř agonickým stavem tradičních politických stran, ale i ekonomickou stagnací a 10procentní nezaměstnaností, by takový výsledek byl důrazným vzkazem. A nejen pro ni, ale pro celou Unii.
Na 60 procent nerozhodnutých
O funkci se uchází jedenáct kandidátů, z nichž ale jen tři mají reálnou šanci vítězství Le Penové zabránit – hlavním soupeřem je levicový liberál Emmanuel Macron, za ním neogaullistický expremiér François Fillon a konečně levicový radikál Jean-Luc Mélenchon. Blízkost preferencí celého vedoucího kvarteta naznačuje možnost jakékoli kombinace finalistů pro druhé kolo – na rozdíl od dřívějších voleb, kdy se ve finále utkávali zpravidla kandidáti dvou největších stran. [celá zpráva]
Celkovou nejistotu navíc posiluje fakt, že týden před volbami bylo až 60 procent Francouzů nerozhodnutých, jak budou hlasovat. Unikátní je letošní volba i proto, že se o druhé funkční období neuchází úřadující prezident.
Socialista François Hollande kandidaturu původně zvažoval, nakonec ale kapituloval před průzkumy dokládajícími jeho enormní neoblíbenost, v níž předčil i konzervativního předchůdce Nicolase Sarkozyho. Chvílemi se až zdálo, jakoby Hollande konec úřadování už sám vyhlížel. „Je pravda, že by to mohlo být jakési vysvobození. Je to mnohem tvrdší, než jsem si představoval,“ řekl jednou o životě v Elysejském paláci.
Poměrně často musel zařazovat „zpátečku“, pokud šlo o reformní projekty, s jejichž pomocí chtěl nastartovat ochablou ekonomiku. Pro levicové křídlo Socialistické strany byly jeho liberální kroky vstřícné vůči firmám nepřijatelné, pro pravicovou opozici zase nešly reformy dost daleko. Taktizování a kompromisy tak budily dojem, že je Hollande bezradný.