Článek
Film Stíny zapomenutých předků byl natočen v roce 1964 v kyjevském Filmovém studiu Olexandra Dovženka arménským režisérem Sergejem Paradžanovem, kterého později Sovětský svaz věznil v pracovním táboře a cenzura mu zakázala tvorbu.
Film je také založen na stejnojmenném románu ukrajinského spisovatele Mychajla Kocjubynského z roku 1911 a vypráví příběh zamilovaného páru Huculů z vesnice v ukrajinských Karpatech.
Jde o jeden z mezinárodně nejznámějších ukrajinských filmů a příklad ukrajinské kinematografie magického realismu. Ve Francii je promítán pod svým alternativním názvem Ohniví koně.
Nepohodlný film se stal v Rusku kasovním trhákem. Udělejte něco, zuří propagandisté
The Kyiv Post píše, že ukrajinské velvyslanectví již situaci nahlásilo patřičným úřadům a požaduje „nastolení spravedlnosti“.
Jiné Rusko letos pořádá už desátý ročník tohoto festivalu. Ten má připomenout ruského opozičního politika Alexeje Navalného, který 16. února zemřel ve vězeňské kolonii za polárním kruhem.
„Domníváme se, že i v těchto rozbouřených časech a navzdory útlaku ze strany úřadující vlády je nutné nadále chránit a propagovat ruskou kulturu, včetně jejího filmového průmyslu,“ říká festivalová pozvánka.
Prohlašování Paradžanovova filmu za ruský je podle ukrajinského velvyslanectví případ „kulturního přivlastňování“.
„Kulturní přivlastňování nebo jinými slovy krádež kulturního dědictví někoho jiného je tradiční součást ruského hybridního arzenálu,“ uvedlo ministerstvo ve svém prohlášení.
„Kultura je stále využívána k legitimizaci ruské agrese. Je známo, že napříč léty byl festival ruských filmů podporován ruskou vládou,“ dodalo.
Vedle Paradžanovova snímku zahrnul festival také retrospektivu filmů ukrajinské režisérky Larisy Šepiťkové narozené v Bachmutu. Tu ale ukrajinské velvyslanectví ve svém vyjádření nezmínilo.
Válka změnila i mě, přiznává režisér filmu o životě ve stanici metra v Charkově změněné na kryt
