Farský: Jsem přesvědčený, že Trump bude Ukrajině pomáhat. Dostál je pro Rusy užitečný idiot

Není to nic, co by přišlo bez varování. Říkali nám to už i demokratičtí prezidenti včetně Obamy, kteří hovořili o tom, že je Rusko problém. A je problém hlavně pro Evropu. Řešit se ale musí také Pacifik a Čína a hrozí nám, že se v těchto regionech budeme muset daleko více angažovat.

Už před rokem 2022 nám (Američani) říkali, že Evropu nebudou vždycky tahat z průšvihu. Stejně tak v roce 2022, když (ruský diktátor Vladimir) Putin vtrhl na Ukrajinu, i tehdy se zase čekalo, co udělá ta Amerika. A když se USA zapojily, tak Evropa věděla, že se může taky zapojit.

Jakékoli kroky Trumpa se ale těžko předpovídají. Pokud je Trump nějaký, tak je nepředvídatelný, a to jak pro své partnery a přátele, tak i pro jeho soupeře. Jsem přesvědčený, že dál bude pomáhat Ukrajině. Možná ale přenese na Evropu zátěž v tom, že když Ukrajině poskytne nějakou pomoc, bude chtít, aby ji Evropa zaplatila, což si u transakčního prezidenta, jaký Trump je, dovedu představit.

Zároveň jsem ale přesvědčený, že v Evropě se k potenciální výhře Trumpa přistupovalo s tím, že se Evropa musí postavit na vlastní nohy a nebýt závislá na jakékoli pomoci nebo zdrojích, které by omezovaly její svobodu a dělaly ji zranitelnou.

Parlament se teprve ustavuje, a to včetně těchto delegací. Vybral jsem si ji ale proto, že je pro mě zcela zásadní udržet bezpečnost v Evropě a zároveň chci, aby se snížila její zranitelnost spočívající v energetické závislosti.

Z první ruky jsme také viděli, co nám s rouškami předvedli Číňani. Čekalo se na ně v delegaci na letišti a klanělo se papírku, jako kdyby to bylo zlato. Ta závislost ale pokračuje ve zdrojích, jako je lithium, měď, čipy a léky. A tyto zdroje jsou právě v Africe nebo Jižní Americe.

Ještě než byl Jozef Síkela nominován na komisaře pro mezinárodní partnerství, mi přišlo strategické být v tomto výboru a s Afrikou spolupracovat. Ne ale jako někdo, kdo z ní jde něco vytěžit, jako Číňani, nebo někdo, kdo je jde obsadit, což dělají Rusové, ale jako někdo, kdo s ní chce fungovat partnersky. A to je úkol naší delegace. Řeší to dvě věci: migraci a zmíněné zdroje. Migraci v tom smyslu, že jim můžeme zkvalitni život, dopřát jim pracovní místa, zajistit elektřinu, což Evropa již dělá, ale zajistit jim to intenzivněji, aby neměli důvod odcházet.

My jsme to zatím vůbec nevzali vážně. Jsme v situaci, kdy Rusko zvýšilo za posledních deset let své výdaje na obranu o 300 procent, Čína o 600 procent a Evropa o dvacet procent. Budeme muset investovat. A jde o to, jestli budeme mít vlastní dodávky, které si zajistíme na kontinentu, což je dle mě zcela zásadní, nebo ne. Včera ale bylo pozdě, takže je nutné na tom zapracovat. Je ale vidět, že to Evropa už vážně začíná brát. Je tu Andrius Kubilius (bývalý litevský premiér a současný evropský komisař pro obranu a vesmír) nebo Kaja Kallasová (bývalý estonská premiérka) jako šéfka diplomacie, která je přísná, takový evropský jestřáb s jasnou pozicí.

Evropské státy dávají na obranu v průměru dvě procenta HDP, což není vůbec málo. Je to dvojnásobek rozpočtu Evropské unie a my víme, co EU se svým rozpočtem dokáže. V České republice vidíme obrovskou výstavbu infrastruktury, kterou financuje z velké části právě EU. Nejde jen o silnice nebo železnice, ale také o školy, školky nebo opravy měst.

Evropa se musí přenastavit tak, aby stavěla vlastní obranný průmysl. Musí investovat do výzkumu a vývoje tím, že bude investovat do start-upů, které jsou nějakým způsobem využitelné. Musí budovat energetickou, datovou nebo komunikační infrastrukturu. Evropa pak tímto chytrým využitím financí bude bezpečnější, silnější a bohatší.

Jde tedy o to rozumně využívat finance. Podívejte se na Američany. Ti peníze využívají na vzdělání, ale i na obranu. Platí vojákům školné, čímž nepřímo financují i mnoho univerzit. Je to něco, čím by se Evropa měla inspirovat.

On má jednu velkou výhodu. Umí komunikovat se zvoleným americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Při rozhodování, kdo se úřadu ujme, mohlo být velmi důležité, aby tam byl někdo, koho Trump uznává, a historicky víme, že Rutteho respektuje. Trump se pomalu tvářil, že by NATO opustil a nejradši rozpustil, a Rutte je záruka, že by se to stát nemělo.

Prostě jsme se nepoučili. Putin evidentně chápe každý vstřícný krok jako slabinu, kterou využije k tomu, aby ještě více zatlačil. Ukrajinci za nás obětují to nejcennější: své životy. My jim pomáháme finančně, ať už jde o dodávky materiálu nebo přímo financováním. V porovnáním s tím, co dávají Ukrajinci, je to úplné nic. A přesto Evropa i Amerika zvedají stále více rukou, abychom Ukrajině už nic nedávali, a to i přesto že je to daleko levnější, než kdybychom Ukrajinu nechali napospas a Putin by dorazil až někam na hranici střední Evropy.

Trump to určitě nevyřeší za 24 hodin. Pokud tedy nechce, aby se Rusové stáhli ze všech území Ukrajiny, pak by ta válka za den skončila a mohla skončit už dávno. Putin je ten, který napadl suverénní stát, a Putin je ten, který válku může ihned ukončit. Myslím si ale, že to Putin kvůli vnitropolitickým důvodům udělat nemůže. Bude se tedy samozřejmě hledat stav, který bude moci Putin i Ukrajina pokládat za vítězství. V případě Ukrajiny by se mohlo jednat alespoň o možnost, že země bude moci fungovat dál, a o možnost dát zemi dohromady.

Já osobně to jako cestu vidím a přeji si, aby se Ukrajina mohla svobodně rozhodnout o tom, co udělá. Pokud bude chtít vstoupit do NATO a do EU, což proklamují, bude to výhodné i pro NATO a EU. Je to velká země, která je důležitá pro bezpečnost. Pokud bychom se k Ukrajině obrátili zády a nechali ji ve vzduchoprázdnu, mohli by být na Západ oprávněně naštvaní za to, že jí málo pomáhal. Pomáhali jsme vždycky, ale pozdě a v malé míře. Zatímco Ukrajinci umírali, my jsme řešili, jestli něco pošleme o pár měsíců později, a řešili jsme, co kde kdo zablokuje.

I republikánský Kongres pomoc Ukrajině částečně blokoval několik měsíců. Sankce i finanční pomoc v Evropě zase blokoval Orbán. Na každém kontinentu se našli ti, kteří nechtěli Ukrajině pomáhat. V tomhle je ten demokratický svět složitější, musíme se vždy pokusit dohodnout. Evropa je ještě složitější, shodnout se musí 27 států a je těžké najít soulad.

Já do něho nevidím. Ještě před dvěma roky jsem ho potkával jako piráta. Potom se výrazně radikalizoval, a když ho dneska poslouchám, tak nevycházím z údivu. Je to provokatér, do Evropského parlamentu si jako asistenta pozval Vidláka (proruský dezinformátor Daniel Sterzik známý pod přezdívkou Vidlák) a pak naříkal, že jsou asistenti šikanovaní českými veřejnoprávními médii.

Ten východní svět může politikovi dodávat pocit výjimečnosti, exkluzivity, úžasnosti, protože tolika červených koberců se na Západě nedočkáte, zatímco na Východě jsou všude. Řeknou vám tam, jak jste úžasní, nejlepší, jediný, kdo má ten správný názor. Možná tam pan Dostál jezdí právě kvůli tomu, že to většinově v Česku neslyší.

Je to prostě radikální komunista a nechápu, s čím tam jel v době, kdy Putin likviduje Ukrajinu a útočí na civilní cíle. A Dostál se tváří, že jde snad vyjednat mír. S jakým mandátem? Jako za koho jedná? Jenom tím oslabuje Evropu a její snahu válku co možná nejdříve ukončit. Stejné kroky dělá Fico a Orbán. Ukazuje to, že Evropa není jednotná, dodává sílu Putinovi, protože protahuje válku na Ukrajině a stojí to zbytečné lidské oběti na straně Ukrajiny, ale i Ruska.

To je výsledek práce těchto lidí. Mír nepřiblíží ani o metr, naopak ho vzdálí. Z mého pohledu je to provokatér a pro ně užitečný idiot.

(Nezařazený europoslanec jel do Ruska v půlce listopadu, což později v médiích komentoval s tím, že supluje roli ministra zahraničí - pozn. red.)

Co jiného než historická zkušenost by je k tomu měla přimět? Appeasement ukázal, co se stalo. Svět nás výměnou za domnělý klid dotlačil k tomu, že jsme přišli o Sudety. Válku to ale nepřekazilo. Možná o něco oddálilo. Hitler si řekl o další a další území. Je to ale krok každého diktátora. Jeho země musí růst, musí expandovat. Když to skončí, skončí i on. A tohle bychom měli vědět, měli bychom se poučit. Mnoho lidí si pamatuje, jak nás v 68. začali okupovat Rusové. Co tady udělali? Dvacet let likvidovali, co mohli. Výsledek je takový, že lidé zapomínají.

Jsme cílem dezinformací a hybridní války. Lidé jsou tu bombardováni tím, jak je v Rusku pomalu ráj a jak je to skvělá země, zatímco Západ je úplně zvrácený, rozpadlý, chudý a nebezpečný. Naprosté nesmysly. Přesto tomu hromada lidí věří. Od rána do večera se dezinformace dostávají v hromadných e-mailech pod jejich kůži. Tahle fronta byla otevřena nejpozději v roce 2014, kdy na nás Rusko přes sociální sítě i zmíněné e-maily prostě útočí.

To je složitá otázka. Asi nám to furt většinově nedochází a nakonec ani vláda v tom nemá shodu. Slyšeli jsme, že neví, co je dezinformace, a když se to neví, tak pak není proti čemu bojovat.

Demokratický svět je dlouhodobě bezpečnější a stabilnější. Krátkodobě, když na něj útočí pružný diktátor, který se rozhoduje z hodiny na hodinu, je ale daleko zranitelnější.

Je to tedy fronta, kterou dlouhodobě dostatečně neřešíme a podceňujeme. Je to vidět i v průzkumech, kdy lidé uvádějí, že se měli dříve lépe, a to i přesto že když to postavíme na datech, tak se důchodci vůbec neměli lépe. Byli ale tehdy mladí, svět byl přehlednější, možná se i více těšili na budoucnost.

Mně se to těžko hodnotí, v roce 1989 mi bylo deset, takže si tu dobu pamatuju jako takovou šedivou, kdy ne každý mohl studovat, co chtěl. V obchodech toho bylo málo a zároveň jsme viděli, že jen kousek támhle v Německu se lidé měli jinak, a vůbec jsme nechápali, proč to u nás musí být tak špatný. Ještě k tomu, když komunisti říkali, že žijeme v té nejlepší době a jak komunismus zvítězí, protože je to to nejlepší, co může být. Nedovedu si tedy vysvětlit, že si to někdo může idealizovat. Možná to pro ty lidi byla jednodušší doba, protože za ně někdo rozhodoval a nesl za jejich osudy zodpovědnost.