PŘEHLEDNĚ: Co znamená pro Evropu pakt o migraci

Pro Česko je nejdůležitější, že pakt zakotvuje „princip solidarity“. Ten sice přímo výslovně nestanovuje politicky neprůchodné kvóty, nicméně ve změkčené verzi zakotvuje způsoby, jak přenést zátěž, a to v běžných dobách i v krizích, ze zemí, jež jsou první na ráně, třeba z Itálie.

Česká vláda sice změnu azylového práva a migračních pravidel během svého předsednictví dávala dohromady, v únoru však cukla. „Závěrečná podoba je horší než ta, na níž jsme se podíleli,“ znělo odůvodnění toho, že se zdržela hlasování. Čeští europoslanci ve středu hlasovali různě, většina ale byla proti.

Co se chystá s rozdělováním migrantů? Nadále platí zásada, že za žádosti o azyl odpovídá země prvního vstupu. V budoucnu však přijde ke slovu povinný mechanismus solidarity pro přerozdělování migrantů ze zvláště zatížených zemí příchodu, jako je Itálie, Řecko nebo Malta.

Ročně má být přerozděleno až 30 tisíc lidí. Země, které nebudou ochotny migranty přijímat, se z této povinnosti mohou vykoupit zaplacením 20 tisíc eur (507 300 korun) za každého migranta.

Součástí tohoto nařízení o řízení azylu a migrace je podle ČTK takzvaná česká výjimka, tedy výjimka, která se týká všech, ale kterou do textu prosadila Česká republika. Upravuje situaci, kdy jsou státy pod významným migračním tlakem, což zahrnuje například i fakt, že přijaly významný počet ukrajinských uprchlíků jako nyní ČR.

Článek 9 stanoví, že Evropská komise bude každý rok vyhodnocovat situaci v Evropské unii a zjišťovat, které země se ocitly pod jakým tlakem, i pokud jde například o počet udělených dočasných ochran.

Bude-li to nad rámec spravedlivého podílu dané země, bude to znamenat, že tento členský stát už nebude muset být solidární s dalšími členskými zeměmi.

Pokud situace pod tlakem přeroste v krizi, platí výjimky a zvláštní předpisy. Nařízení o řízení azylu a migrace stanoví, že zemím EU, které čelí migračnímu tlaku, pomohou ostatní členské státy, a to buď přemístěním žadatelů o azyl na své území, finančními příspěvky nebo operativní a technickou podporou například při ostraze hranic.

Výjimky jsou stanoveny v krizovém nařízení, zcela novém právním předpisu, o který se státy dlouho přetahovaly a který vytyčuje již zmíněný tzv. princip solidarity.

Uplatňuje se v případě, že do EU vstoupí velké množství lidí najednou, v případě vyšší moci, jako je pandemie, a v případě zneužívání migrantů, což proti sousedním státům EU použily Bělorusko a Rusko s cílem „destabilizovat Unii“.

Reforma má zvýšit tlak na hraniční země, jako je Řecko a Itálie, aby registrovaly totožnost migrantů při jejich prvním vstupu do EU. Unie tak chce zabránit opakovaným žádostem o azyl v různých zemích a lépe sledovat, kam migranti cestují.

Hraniční země mají v nově zřízených střediscích na zadržování migrantů zaregistrovat otisky prstů a další biometrické údaje v centrální databázi EU Eurodac. Ti, kteří představují „bezpečnostní riziko“, mají být speciálně označeni. Týká se to i dětí od šesti let. Rychlá kontrola by měla trvat maximálně sedm dní.

Pokud bude žádost o vstup klasifikována jako neopodstatněná, může být migrant okamžitě poslán zpět do své domovské země nebo do třetí země.

Členské státy mohou zamítnout žádost o azyl jako nepřípustnou, pokud mají žadatelé dostatečnou vazbu na bezpečnou třetí zemi. To platí zejména v případě, že v dané zemi žijí rodinní příslušníci nebo že v ní žadatel již delší dobu žije. Soudy budou muset rozhodnout, zda pouhá skutečnost, že přes ně cestují na cestě do Evropy, odůvodňuje takový status.

V každém případě je vyloučen rwandský model, podle kterého mohou být žadatelé o azyl přivezeni do země, k níž nemají žádný vztah. EU vypracuje společný seznam bezpečných třetích zemí, závazný pro všechny členské státy.

Kromě toho mohou členské státy i nadále určovat své vlastní bezpečné třetí země, pokud proti tomu nebude mít námitky Komise EU. Bezpečné třetí země musí účinně chránit základní práva, nabízet minimální sociální zabezpečení a přístup ke zdravotní péči a vzdělání; nemusí ratifikovat Ženevskou úmluvu o uprchlících. Země může být klasifikována jako bezpečná také v případě, že ochrana není zaručena pro všechny skupiny osob nebo na celém území.

Země EU deportovaly pouze přibližně jednoho z pěti odmítnutých žadatelů o azyl. Komisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová očekává, že v příštích pěti letech se tato míra díky nové reformě zdvojnásobí. Toto očekávání je částečně založeno na tom, že země původu budou s EU lépe spolupracovat a uzavírat další repatriační dohody. Pozitivním příkladem je Irák, který dlouhou dobu nepřijímal zpět žádné své státní příslušníky, ale nyní intenzivně spolupracuje.

Na druhou stranu nová nařízení usnadní deportace. To se v každém případě týká návratových řízení na hranicích – lidé již nemohou uprchnout, pokud se nacházejí v uzavřených zařízeních. Mohou být také deportováni dříve, než vyčerpají všechny opravné prostředky.

Vyhoštění však bude snazší i v běžném azylovém řízení, protože v budoucnu musí být s každým zamítavým rozhodnutím automaticky vydáno oznámení o odjezdu.

Doposud bylo posuzování práva na azyl a práva na pobyt odděleno, což umožňuje vícenásobné odvolání a prodlužuje tak proces.

Žadatelé mají nárok na bezplatné právní poradenství ve všech fázích azylového řízení, včetně individuálního právního poradenství při odvolání.

Evropský parlament schválil migrační pakt ve středu 10. dubna. Schválit ho ještě musí Evropská rada, ve které budou hlasovat členské státy a jeho schválení bude probíhat kvalifikovanou většinou, což znamená, že jednotlivé země migrační pakt nebudou moci vetovat.