Evakuovaní z Donbasu jsou rozčarováni, jak daleko od domova je odvážejí

Evakuační vlaky míří ze samozvané Doněcké lidové republiky do Taganrogu u ukrajinských hranic. Tam ovšem běžence přijímají už jen dočasná evakuační střediska, v nichž zůstávají do té doby, než jsou jim přidělena místa trvalého ubytování. Ta jsou ale mnohdy velmi daleko od původního místa jejich bydliště.

Mnohé vyděsilo, když se dozvěděli, že na ně čeká vlak jedoucí do tisíc kilometrů vzdáleného Nižního Novgorodu. „Proč bych měla jet do Nižního Novgorodu?“ ptala se nespokojená 62letá Ljudmila Landiková.

Z Debalceva odjela se svým 35letým invalidním synem. „Jela jsem jen kvůli dítěti,“ řekla stanici RBK. „Já bych zůstala doma. Přežili jsme dva roky 2014 a 2015 v útulku pro běžence. Tak by stříleli. Co dělat. Když by zabili, tak by zabili,“ řekla fatalisticky.

„A nyní pojedu do Nižního Novgorodu. Oklamali nás. Nechci jet do Kurska, nechci do Moskvy. Byli jsme krásně přijati, moc vám děkujeme, klaním se vám k nohám, ale nechci do Nižního Novgorodu,“ řekla jasně. Bojí se, že by se už nevrátila domů.

V Taganrogu však zůstat nemůže, nejsou tam další místa k ubytování. V místní škole, kde je, leží na polních lůžkách 364 lidí, podle dobrovolníka, který tam pracuje, je každý třetí nezletilý. Rostovská oblast už přijala 40 tisíc evakuovaných a další kapacity nemá, uvedl Alexandr Čuprajinin z ruského ministerstva pro mimořádné události, které má evakuaci na starosti.

„Je jasné, že město není gumové,“ chápe Landiková situaci. „Kdo by mě tu potřeboval,“ dodává. Vrátit se však také nemůže, řekli jí, že hranice bude uzavřena ještě minimálně tři dny. A za prodloužení pobytu si bude muset zaplatit.

Sama přiznává: „Nikdo nás nenutil k odchodu, ale byli jsme podvedeni. Všem teď voláme, zůstaňte doma, protože nebudete v Rostovské oblasti.“

Protože jsou kapacity Rostovské oblasti vyčerpány, odvezli dva tisíce lidí do Voroněžské oblasti a další do Kurska.

Mnozí by na rozdíl od Landikové raději jeli alespoň tam než do Nižního Novgorodu. „A zítra nebude Kursk?“ ptala se jedna z evakuovaných. Úředník nevěděl. „Je to daleko,“ stěžovala si na Nižnij Novgorod a dodala, že kdyby se dostala do Kurska, mohli by si děti vzít příbuzní v Bělorusku.

Přechodná evakuační střediska mnohé šokovala. Plyne to z výpovědi důchodkyně, která pracovala jako zdravotní sestra. Vyložili je v pohraniční vesnici Kujbyševo.

„Hrozné podmínky. Horko, seděli jsme v nějakém klubu. Opravdu spousta dětí, malých, větších, staříků, invalidů. V Kujbyševu to bylo opravdu hrozné,“ stěžovala si a pochvalovala, že na dalším místě to už je lepší.

„Tady jsme byli dobře přijati vzhledem k možnostem. Dali nám vodu, lístky na oběd. Vřele nás přivítali. Jsme jim velmi vděční,“ rozplakala se. Na Donbasu zanechala syna a vnuka, protože muži nesmějí odjet. „Děti mi řekly, mámo, odjeď. Včera stříleli, zítra, říkali, bude útok. Teď volají, nevracej se domů. Zůstaňte pokud možno v Rusku,“ líčí.

Špatné podmínky zmiňuje i rádio Svoboda. „Polovina budov je ve velmi špatném stavu,“ uvedl aktivista z vesnice Krasnyj Děsant Alexandr Nankin k situaci v pionýrském táboře určeném pro evakuované. V budovách je zima, protože jde o letní tábor. V pokojích neteče teplá voda a spolu jsou ubytováváni cizí lidé, protože kapacita je plná. Evakuace se navíc prováděla i městskými autobusy nevhodnými pro dlouhé cesty, nebo dokonce minibusy, tzv. maršrutkami.

Mladá Anastasia ale útrapy komentuje slovy: „Lepší než na ulici.“

Evakuovaní jsou navíc ve stresu, protože si musejí vyřizovat dokumenty a žádosti o podporu, říká matka s dětmi, která nechtěla uvést své jméno: „Ani jsme si nelehli, běháme sem a tam, vyplňujeme formuláře, řešíme kartu.” Je na cestě už druhý den a jednu noc strávila v autobusu. Aby získala podporu 10 000 rublů (něco přes 2700 Kč), musí mít kartu Sberbank.

Situaci chce řešit vedení Rostovské oblasti. Občané evakuovaní z DNR a LNR mohou získat status vynucených uprchlíků nebo dočasný azyl. V lepší situaci jsou lidé, kteří mají ruské pasy, ti s ukrajinskými jsou zařazeni do registru žadatelů o azyl.

Anastasija dodala pro RBK: „Teď je to horší než v roce 2014. Ne kvůli ostřelování, ale kvůli informačnímu tlaku.” Potvrzuje výpovědi místních pro server Lenta, podle nichž není aktuální ostřelování ničím novým. Situace se sice v posledních dnech zhoršila, ale v lednu bylo ostřelování stejně silné.

Změnila se atmosféra, lidé v kavárnách, na stanicích autobusů a ve frontách mluvili o válce a sledovali, jestli náhodou už zem nezmrzla. V ulicích se zase začali objevovat lidé v uniformách a baví se o tom, ke které jednotce se vracejí. Vrátili se i ruští dobrovolníci, kteří bojovali na Donbasu v letech 2014 a 2015.

Výpověď doněckého fotoreportéra Andreje pro server Lenta pomáhá pochopit, proč lidé odcházejí. U ulice Stratonautů, vedoucí k místnímu letišti, si budovali své domy nejen úředníci a podnikatelé, ale i horníci. Nyní tam skoro nikdo nezůstal, ostřeluje se příliš často. Zmínil rodinu, kterou nedávno fotografoval: „Matka zemřela dávno při ostřelování. Otec s dítětem žijí v rodinném domě. No žijí, spíš přežívají.”

Sám fotograf, separatista, je roztrpčen, protože věřil, že vznikne Novorusko. Místo toho zůstaly jen dva pahýly v podobě LNR a DNR, které se ani nespojily.