Článek
„Ačkoliv zaměstnanec nemůže před vstupem na pracoviště jednoduše odložit své pohlaví, barvu kůže, etnicitu, sexuální orientaci, věk nebo postižení, zaměstnavatel může očekávat, že projevy své víry bude na pracovišti mírnit,“ píše se ve stanovisku, které vypracovala generální advokátka Juliane Kokottová.
Zákazníci si stěžovali
| KOMENTÁŘ DNE: | |
|---|---|
| Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem | |
Samira Ačbitová před deseti lety přišla o práci recepční u belgické pobočky bezpečnostní firmy G4S kvůli tomu, že do zaměstnání nosila hidžáb, tedy šátek zakrývající vlasy, ale ne tvář.
Ženu marocko-belgického původu, která se rozhodla nosit šátek po třech letech práce u zmíněné společnosti, propustil zaměstnavatel s odůvodněním, že to porušuje princip vnitřního pravidla „neutrality“ a že to vadí většině zákazníků.
Muslimka se následně s podporou Centra pro rovné příležitosti a boj proti rasismu domáhala odškodného u několika instancí belgických soudů, s žalobou kvůli diskriminaci ale opakovaně neuspěla.
Supermarket musel platit odškodné
Její případ momentálně leží u belgického kasačního soudu, který si před rozhodnutím vyžádal stanovisko Soudního dvora EU.
Ačkoliv opatření zaměřená proti jedinému náboženství jsou podle Kokottové nepřípustná, upozorňuje dokument na to, že nošení šátků může mít významný dopad na image firmy G4S, která podle ní navíc funguje ve „speciálním“ odvětví.
Belgické soudy by podle Soudního dvora EU měly přihlédnout ke specifikům případu, stejně jako k „velikosti a nápadnosti náboženských symbolů, k povaze a kontextu činnosti paní Ačbitové, stejně jako k národní identitě Belgie“.
V jedenáctimiliónové zemi se k římskokatolickému vyznání hlásí zhruba 77 procent obyvatel, podle ústavy jde ale o sekulární stát.
Před pěti lety země podobně zavedla zákaz veřejného nošení nikábu a burky, které zakrývají vše kromě očí, respektive celou tvář.
Tamní zákony tak v tomto ohledu patří spolu s Francií k nejpřísnějším v Evropě. V Belgii také platí zákaz viditelného nošení náboženských symbolů ve veřejných institucích a státních či obecních školách.
U soukromých zaměstnavatelů ale jasná pravidla chybějí. Před třemi lety musel obchodní řetězec HEMA zaplatit devět tisíc eur (více než 243 tisíc korun) prodavačce, která konvertovala k islámu a do práce nosila hidžáb.
Ačkoliv i firma argumentovala politikou náboženské „neutrality“ a stížnostmi zákazníků, belgický soud tehdy propuštění označil za protiprávní, protože pravidla ohledně šátků firma předem nestanovila.