Článek
Unii se nepodařilo prosadit konkrétní mechanismus, podle nějž se mají vypočítávat finanční příspěvky jednotlivých členských států EU na boj s klimatickými změnami v nejchudších zemích světa. Shodla se však, že na boj s klimatickými změnami je potřeba ročně do roku 2020 sto miliard eur a ujednala každoroční uhrazení až 50 miliard eur.
Ačkoliv závěrečné ujednání nedostálo původním plánům, britský premiér Gordon Brown ho hodnotil jako úspěch. Podle Browna dává šanci na úspěch kodaňského summitu, na němž se má v prosinci dohadovat nástupce Kjótského protokolu o omezování produkce škodlivých emisí.
Brown rovněž oznámil zrychlené schéma omezování emisí oxidu uhlíku, na které by bohatší země měly hned po summitu v Kodani dát mezi pěti a sedmi miliardami eur.
Evropští šéfové vlád se neshodli na tom, kolik by jednotlivé země na boj s klimatickými změnami přispět. Britský deník The Guardian neshody označil jako spor mezi východem a západem.
Polsko, Litva, Maďarsko hrozily zablokováním závěrečné dohody. Nelíbil se jim švédský návrh, který premiér Fredrik Reinfeldt předložil ve shodě s Evropskou komisí a Velkou Británií a jenž počítal, že by do balíčku proti změnám přispěla každá země podle toho, kolik produkuje emisí a jaký je objem jejího hrubého domácího produktu (HDP). Polsko navrhovalo, aby byl systém založen spíše na hrubém národním produktu (HNP). ČR polský návrh podporovala.
O způsobu vnitřního rozdělení příspěvků do balíčku bude dál jednat zvláštní pracovní skupina.