EU hledá nový recept na migraci

Soubor opatření, které EU přijala v reakci na vrchol migrační vlny po roce 2015, sice pomohl počet nelegálních vstupů do zemí Unie snížit o 90 procent. Přesto do Evropy proudí stále desítky tisíc zájemců o azyl a ti, již už na území Starého kontinentu jsou, žijí celé roky v záchytných táborech v katastrofálních hygienických podmínkách.

Jak s nimi naložit se přitom členské státy dosud neshodly. Změnit strategii teď chce nová šéfka EK Ursula von der Leyenová.

V roce 2015, kdy vrcholila migrační krize, zaznamenala EU více než jeden milion nelegálních překročení svých hranic. Za osm měsíců letošního roku jich bylo dle údajů Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) už jen 47 250.

Právě migrační krize však upozornila na nedokonalost původního evropského azylového systému.

„Přesídlování umožňuje uprchlíkům, kteří potřebují ochranu, vstoupit do EU legálně a bezpečně, aniž by museli riskovat život na nebezpečné cestě,” zní definice legální migrace na stránkách Evropské rady.

Je však třeba rozlišit uprchlíka od ekonomického migranta. Obecně lze říct, že uprchlík čelí ve své domovské zemi nějakému ohrožení (života, svých blízkých, zdraví; politické, rasové či náboženské perzekuci ze strany státu, apod.) a jeho odchod ze země je tak fakticky nedobrovolný a vynucený.

Na druhé straně ekonomickým migrantem je osoba, která ze své země odešla dobrovolně, protože v jiné zemi může zlepšit své ekonomické postavení.

Rozdíl je to klíčový – uprchlík má nárok na ochranu a azyl ve státech EU podle mezinárodních smluv, kdežto ekonomický migrant nikoliv. Uprchlíka by tak země EU na své území přijmout měla, u ekonomického migranta je to na jejím zvážení.

EU po uzavření vnitrozemské trasy přes východ kontinentu eviduje v současnosti tři hlavní trasy, kterými se migranti pokoušejí do EU dostat. Jedná se o cestu přes východní, západní a centrální Středomoří.

Oblíbenou byla v minulosti ještě Balkánská trasa, která vedla přes Maďarsko a v době eskalace migrační krize v roce 2015 tuto cestu prošlo 764 033 lidí. Po výstavbě maďarského pohraničního plotu však tento počet začal postupně klesat. Podle posledních dat Frontexu, které jsou z roku 2018, se přes Balkánskou trasu dál do Evropy dostalo už jen 5869 lidí.

V roce 2015 vydala Evropská rada výzvu k posílení kontrol na vnějších hranicích. V důsledku toho v říjnu 2016 zahájil svou činnost Frontex, který monitoruje vnější hranice EU a spolupracuje s členskými státy s cílem rychle identifikovat a řešit potenciální bezpečnostní hrozby.

Problematickou situaci kolem imigrace do Evropy měl vyřešit Krizový relokační mechanismus (v Česku známý pod pojmem migrační kvóty), který v dubnu 2015 představila Evropská komise jako součást nové agendy. Hlavními podporovateli se staly především Itálie, Řecko a Německo, které byly migrační vlnou zasaženy nejvíce.

Zejména pro jihoevropské státy se jednalo o velkou finanční zátěž, a tak země požadovaly řešení, které by ulevilo jejich rozpočtům.

Kvóty schválili ministři vnitra členských států EU na jednání Rady Evropské unie 21. září 2015. Proti jejich zavedení se naopak ohradily země Visegrádské čtyřky, tedy Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko.

Na Česko podle dohody mělo připadnout 2691 migrantů z Řecka a Itálie a dalších 400 z mimo zemí EU.

Povinnost kvót však neznamenala, že Česko (případě jakákoli jiná země EU) musí migrantům azyl na svém území skutečně poskytnout. Členské státy měly v rámci kvót pouze nabídnout, kolik migrantů jsou schopny kapacitně dočasně přijmout a následně s nimi vést azylové řízení, a to bez ohledu na nutnost azyl udělit. Komu udělí povolení k pobytu na svém území, totiž nadále zůstává výsostnou pravomocí každé členské země.

Státy V4 princip kvót odmítaly především kvůli veřejnému mínění, které je ztotožňovalo s povinností uprchlíky přijmout a udělit jim povolení k pobytu.

„Jedná se o diktát mocných zemí EU, ve kterém nejsou zohledněna specifika daných zemí, což vede k rozpadu Unie,” kritizoval tehdy kvóty polský prezident Andrzej Duda.

Spor kvůli kvótám se nakonec dostal až před soudní dvůr EU. Ten v dubnu letošního roku rozhodl, že země V4 nesplnily své povinnosti plynoucí z práva EU. Odmítly totiž uprchlíky na své území přijmout, byť jen dočasně.

Současná předsedkyně EK Ursula von der Leyenová verdikt označila za důležitý s odkazem na nový migrační pakt, který představila ve středu.

Nový azylový systém má urychlit a zefektivnit řešení situace migrantů a také urychlit návraty těch, kteří azyl nezískají, do místa jejich původu. Jak Leyenová opakovaně zdůrazňuje, solidárně se do řešení migrační krize zapojí všechny země Unie bez výjimky.

„Není otázkou, zda by se měly členské státy solidárně zapojit a přispívat, ale jak to udělají,” prohlásila Leyenová, podle níž je návrh novým začátkem migrační politiky.

Avšak jinak než přes nařízené kvóty. Ty z nového návrhu zcela zmizely. Země se nyní samy mohou rozhodnout, jak k řešení migrace přistoupí.

Vybrat si mohou ze dvou variant. Buď běžence z přetížených oblastí přijmou a zahájí s ním azylové řízení, přičemž za každého z nich dostanou příspěvek ve výši 10 tisíc eur (270 tisíc korun). Nebo se rozhodnou, že běžence na svém území nechtějí vůbec ani dočasně, v takovém případě však musí na vlastní náklady zařídit návrat těch, kteří nedostanou právo na azyl.

Pouze v krizových situacích může výjimečně dojít k tomu, že Brusel členským zemím přijetí části uprchlíků na jejich území nařídí, odkud pak mají zařídit jeho repatriaci.

„Pokud nebude osoba vrácena do osmi měsíců (nebo čtyř v případě krizové situace), bude přesunuta do „sponzorské členské země“ (stát EU, který si vybral místo přijetí uprchlíků raději zajištění jeho repatriace, pozn. red.), odkud bude dokončen proces jejího návratu,“ píše se v dokumentu s tím, že státy si dokonce mohou vybrat národnost migranta, za kterého mají převzít odpovědnost.

Pravidlo osmi měsíců má státy migrací bezprostředně nezasažené motivovat k tomu, aby se samy snažily repatriace migrantů bez nároku na azyl zajistit co nejdříve. Právě zrychlení migrační procedury má být dalším benefitem nového návrhu EK.

Nové lhůty budou platit také pro takzvané nárazníkové země, tedy například Řecko či Itálii. Tyto státy by měly běžence výrazně rychleji odbavovat. Nejpozději do 12 dnů by mělo být rozhodnuto, zda je jejich nárok na azyl legitimní nebo ne.

Středoevropské země včetně České republiky se dosud k přijímání migrantů stavěly záporně. Podle českého premiéra Andreje Babiše (ANO) by se EU měla soustředit na boj proti pašerákům lidí, které předseda vlády považuje za hlavní problém v otázce migrace.

„Evropská komise stále nepochopila, že řešením nelegální migrace je zastavení ilegálních migrantů při jejich příchodu na evropskou půdu,” řekl Babiš.

Po čtvrtečním jednání s von der Leyenovou však premiér ocenil, že v návrhu už nejsou povinné kvóty. „To je pro nás velmi důležité, stejně jako možnost vybrat si, jak podpořit země v nouzi,” dodal.

Ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek pro Českou televizi upozornil, že ani varianta repatriace nemusí být tou snadnější a levnější.

U řady migrantů v současné době není jejich návrat do domovských zemí technicky proveditelný. U některých lidí není známá jejich národnost a například severoafrické země už teď o jejich návratu nechtějí ani slyšet.

V úvahu tak připadá domluva se třetím státem, kterému by EU za každého migranta poskytla finanční pomoc.

„Je to otázka vyjednávání a domluvy s jejich rodnou zemí, navíc finanční náklady včetně eskorty jsou enormní,” uvedl Rozumek s tím, že případná cesta repatriace lidí může vyjít dráž, než přijetí několika migrantů.

Návrh nového migračního postupu je zatím na úplném začátku, musí se na něm ještě domluvit ministři členských zemí a také Evropský parlament.

Že se o balíčku bude dlouze diskutovat, přiznala i komisařka pro vnitřní věci Ylva Johanssonová.

„Žádný členský stát nebude tento návrh považovat za perfektní,” uvedla. Podotkla však, že strach z případného povinného přerozdělování běženců není na místě, neboť se ve většině případů jedná o ekonomické migranty bez nároku na azyl, kteří budou navráceni do svých domovských zemí.