Erupce islandské sopky Bárdabunga je na spadnutí. Spala deset let

Nejsilnější z otřesů, které druhou nejvyšší aktivní islandskou sopku v uplynulých dnech postihly, měl 5,1 stupně, sedmnáct dalších více než tři stupně. Podle IMO to znamená, že erupce je nejspíš blízko.

„Zemětřesení jsou v hloubce jasně spojena s prstencovým zlomovým systémem, který tvoří velký kráter neboli kalderu sopky Bárdabunga,“ poznamenal podle magazínu Newsweek David Pyle z univerzity v Oxfordu.

Časopis v této souvislosti připomněl, že v roce 2014 se sopka, jejíž vrchol a kaldera se nachází pod příkrovem ledovce Vatnajökull, probudila 29. srpna a erupce trvala následujících šest měsíců. Tehdy se severně od ledovce otevřela 1,8 kilometru dlouhá trhlina a vzniklo velké lávové pole, které dostalo jméno Holuhraun (česky dutá láva).

Podle IMO je současná aktivita v souladu se zvýšeným tlakem způsobeným akumulací magmatu pod vrstvou ledu, která přikrývá sopku. Tato akumulace probíhá od poslední erupce, která skončila v roce 2015.

„Bárdabunga je unikátní v tom, že jde o neobvykle velký vulkanický systém, částečně pokrytý ledovcem, a je možných několik scénářů,“ uvedla IMO.

Jedním z nich je erupce mimo kalderu – jako v roce 2014. Mohla by způsobit rozsáhlé proudy lávy, ale nejspíš by neposlala do vzduchu významné množství sopečného popela, a tudíž by neohrozila leteckou dopravu.

Pokud by došlo na erupci v kaldeře, mohl by se led, který ji pokrývá, odpařit, což by vedlo k emisím popela.

„Nemyslím si ale, že by v tuto chvíli cokoli naznačovalo riziko, že se stane něco, jako byl výbuch sopky Eyjafjallajökull, která vyprodukovala spoustu jemného popela, jenž tehdy vítr poslal pro letecký provoz nejnevhodnějším směrem,“ poznamenala Tamsin Matherová z univerzity v Oxfordu.

Erupce Eyjafjallajökull v dubnu 2010 způsobila uzavření vzdušného prostoru v téměř celé Evropě včetně Česka.