Dvě tváře polské migrační politiky

Protiimigračně naladěné Polsko drží prvenství v přijímání pracovních imigrantů ze zahraničí. Země, odkud se v minulosti spíše odcházelo, se tak pomalu stává destinací, kam lidé za prací naopak míří.

Polská vláda vydala jen loni více než tři sta padesát tisíc pracovních víz. O rok dříve to bylo přes půl milionu, a to jen pro lidi, kteří do Polska zamířili za prací zpoza Evropské unie. V rámci ní šlo tehdy o vůbec nejvyšší počet vydaných pracovních povolení. Udávají to statistiky na webu polského Ministerstva pro rodinu a sociální politiku.

Donedávna sahalo Polsko zejména po Ukrajincích. Roli hrála hlavně kulturní a jazyková blízkost. Ukrajinci polskému pracovnímu trhu dominují dodnes, ani oni však nejsou schopni pokrýt jeho požadavky.

V roce 2017 navíc přišla změna. Evropská unie schválila bezvízový styk s Ukrajinou, a umožnila tak tamním lidem poohlížet se i po pracovních příležitostech v jiných zemích. Jelikož výplaty nejsou v Polsku v porovnání s ostatními státy Evropské unie nejvyšší, začali se ukrajinští pracovníci posouvat směrem na západ, kde mají možnost vydělat si víc.

Tím pádem museli Poláci začít hledat potřebnou pracovní sílu jinde. Země se otevřela zejména lidem ze zemí mimo Evropskou unii. Podle serveru Equal Times jsou pro Polsko výhodnější, jelikož jsou ochotni pracovat za nabízené mzdy, a navíc se nemohou přemisťovat tak jednoduše jako Ukrajinci, tedy měnit zaměstnání či odejít do jiné země.

Už v roce 2019 Společnost Pricewaterhouse Coopers ve svém reportu odhadovala, že do roku 2025 může Polsko postrádat až jeden a půl milionu zaměstnanců. Přirozeným přírůstkem však své potřeby dorovnat nezvládne, protože se rodí stále méně dětí. Duben byl s dvaceti jedna tisíci novorozenci dosud nejslabším měsícem.

Polský přístup k migraci má ovšem dvě tváře. Oficiálně se vládní představitelé proti uprchlíkům staví odmítavě. Výjimku u nich mají jen Ukrajinci a Bělorusové. Přijímání migrantů, kteří se do Evropy dostávají například přes Středozemní moře, je pro polskou vládu nepřijatelné.

Jiná věc jsou zahraniční pracovníci, které láká ve velkém. K tomu je polský pracovní trh považován za jeden z nejpřístupnějších v Evropě.

A vláda se jej chystala otevřít ještě šířeji. Více než polovinu zemí, jejichž občanům chtělo Polsko přístup usnadnit, tvořily překvapivě státy, kde je dominantním náboženstvím islám. Pravidla totiž plánovalo zjednodušit občanům Saúdské Arábie, Arménie, Ázerbájdžánu, Filipín, Gruzie, Indie, Indonésie, Íránu, Kataru, Kazachstánu, Kuvajtu, Moldávie, Nigérie, Pákistánu, Thajska, Turecka, Ukrajiny, Uzbekistánu, Vietnamu a Spojených arabských emirátů.

Dokument, který se na stránkách Vládního centra legislativy objevil už v červnu, počítal s takzvaným „vízovým outsourcingem“, což znamená, že by mohli zájemci o příslušné dokumenty žádat i ve vybraných soukromých firmách, a ne pouze na konzulátech.

Nárok by měli ti, kteří by v zemi chtěli například pracovat, studovat nebo by projevili zájem o sloučení rodiny. Konečné rozhodnutí o udělení víza by zůstávalo dál na Centru vízových rozhodnutí fungujícím při ministerstvu zahraničí. Podobná pravidla, která Polsko plánovalo zavést pro občany zmíněných zemí, už dnes platí například pro obyvatele Běloruska.

Nápad vzal zasvé poté, co vládu za postoj k migrační politice zkritizovala Občanská platforma. Vadilo jí, že strana PiS dává na straně jedné migraci do souvislosti s ochranou hranic a na straně druhé v tichosti připravuje legislativní změnu, která by zapříčinila příchod velkého množství migrantů.

Samotný předseda Občanské platformy Donald Tusk pak dokonce využil strachu Poláků z muslimů a připomněl, že velké množství jich do Polska přijelo pracovat právě za vlády strany PiS. Pokud budou podle něj Poláci volit podobně jako v předchozích letech, může do země přicestovat více než milion imigrantů ze zemí, kde převažuje islám. O tom informoval například server Oko Press.

To, že současná vláda něco jiného říká a něco jiného dělá, nenaznačuje jen tichá snaha ulehčit lidem zpoza Evropy přístup na polský trh práce, ale podle informací polského Newsweek také například vznik kontejnerového městečka nedaleko města Plock.

Má sloužit zahraničním pracovníkům petrochemické společnosti Orlen. Firma, jejímž většinovým akcionářem je stát, počítá s tím, že v něm budou bydlet hlavně pracovníci z Indie, Pákistánu, Turecka či Turkmenistánu.

Přestože zahraniční pracovníky Polsko přijímá ve velkém, ostře protestuje proti nové migrační politice Evropské unie, jež stojí na povinné solidaritě s přetíženými státy, jako je například Itálie nebo Řecko. Neznamená to ale, že by členské země musely běžence povinně přijímat. Návrh počítá s tím, že půjde pouze o jednu z možností, jak pomoci.

Členské státy mají možnost poslat místo toho materiální nebo finanční pomoc či nabídnout postižené zemi své experty. Ačkoli nejde o povinné přerozdělování uprchlíků, předseda strany PiS Jarosław Kaczyński už slíbil, že o jejich přijímání budou Poláci hlasovat v referendu, které se uskuteční společně s volbami do Sejmu v neděli.

Strana PiS nemá žádnou strategii pro začleňování lidí z kulturně vzdálenějších lokalit, což se může v budoucnu ukázat jako problém. Nepočítá se ani s tím, že by se migranti, kteří přijedou za prací, mohli v zemi usadit trvale.

Málo prostředků investovaných do integrace se odráží v její kvalitě. Třeba kurzy polštiny učí vzhledem k nedostatku financí mnohdy dobrovolníci, což má vliv na úroveň výuky, a tím pádem i na úspěšnost začlenění nově příchozích.

Migranti mají navíc nárok na pomoc a podporu jen v době, kdy probíhá proces žádosti o azyl. Potom už je stát nepovažuje za lidi se zvláštními potřebami. Řada z nich ale v té době ještě neovládá jazyk na té úrovni, aby zvládla například komunikovat s úřady nebo se uměla orientovat na trhu práce.

Nečinnost v současnosti může pro Polsko znamenat komplikace v budoucnu. Vzhledem k tomu, že donedávna přijížděli za prací hlavně kulturně blízcí Ukrajinci, bylo reálné zvládat jejich začlenění i s nulovou snahou ze strany státu. S tím, jak se země otevírá i imigrantům z dalších zemí, by se však situace mohla změnit.

Polsko ale momentálně žádnou migrační politiku nemá. Strategii, která platila do roku 2016, strana PiS zrušila a začala pracovat na vlastní. Dokončena dosud není. První verze se objevila v roce 2019. Nevládní organizace se k ní ale tehdy stavěly kriticky, a tak se vláda rozhodla, že dokument přepracuje.

Návrh nejaktuálnějšího znění je z roku 2021. Experti vidí problém hlavně v tom, že klade velký důraz nikoli na integraci, ale na asimilaci nově příchozích, což znamená, že vyžaduje stoprocentní přizpůsobení se polské kultuře. Naproti tomu integrační přístup nenutí cizince zbavit se zcela původní identity, spíše ho učí, jak dodržovat pravidla nové země tak, aby nevznikaly zbytečné konflikty.

Ať už v neděli ovládne Sejm kterákoli strana či koalice, je jasné, že s přibývajícími gastarbeitery, ale také uprchlíky bude muset začít řešit rovněž migrační politiku.