Článek
„Už se mi o tom i zdá. Nemyslím, že bych dokázala přestat, kdybych chtěla. Jakmile něco vidím, musím to odstranit,“ řekla aktivistka deníku The New York Times.
Sedmdesátiletá žena už 30 let vyráží na cesty a všude, kam zavítá, se zastavuje u zdí a sloupů s nenávistnými nápisy, vyobrazeními a nálepkami. V tašce, kterou nosí s sebou, má škrabku, láhev s lihem a sprej. Když vidí nálepku, seškrábne ji, nápis přestříká a občas ho nahradí třeba srdcem.
RT ZDFheute: Tag für Tag, seit 30 Jahren: Jeden Morgen geht Irmela Mensah-Schramm auf Putztour gegen rechte Parole… pic.twitter.com/7LMrL7YyZU
— X3M.F Exmovere GDR (@x3m_f) 13. listopadu 2016
Irmela to dělá proto, že chce zůstat aktivní a hájit lidskou důstojnost, bez ohledu na to, jestli jde o řadového Němce, gastarbeitera z Turecka nebo válečného uprchlíka. „Když vidím, že je dotčena něčí důstojnost, dotkne se mě to,“ řekla.
Nepracuje bez rizika, protože mnohde už ji extremisté znají. Například ve čtvrti Buch na severu Berlína se s nimi před časem dostala do potyčky, takže když se tam před pár týdny vydala znovu, raději nešla ani do centra ze strachu, že ji někdo pozná a uvědomí ostatní.
Má možná největší sbírku
Neúnavná bojovnice si své úlovky archivuje. Když se jí podaří samolepku strhnout neporušenou, ponechá si ji, jinak si odstraňované symboly fotografuje a pořizuje si o nich krátký záznam o datu a místě. Má možná největší sbírku svého druhu na světě. Část dokonce vystavili v historickém ústavu v Berlíně.
„Je trochu posedlá, ale to jsou všichni sběratelé,“ poznamenala na adresu seniorky Isabel Enzenbachová, kurátorka výstavy. „Má větší sbírku než jakýkoliv státní archiv,“ dodala.
Změnila ji návštěva bývalého tábora
Mensahová-Schrammová se narodila v posledním válečném roce, 1945. O nacismu se dozvídala jen sporadicky: „Doma platilo pravidlo, že je lepší o tom nemluvit.“
Osobní otřes jí na počátku 80. let přivodila návštěva bývalého koncentračního tábora. Večer doma zvracela a rozhodla se na místo každý rok vrátit a uctít památku obětí.
Když pak o několik let později cestou do práce narazila na nálepku vyzývající k propuštění vězněného nacisty Rudolfa Hessa, měla z toho šok a celý den nemohla záležitost dostat z hlavy. Večer šla znovu kolem a viděla, že nálepka tam pořád je, a tak ji seškrábala klíčem. Za pár dnů už kvůli podobným samolepkám a nápisům strávila venku celou noc. Od té doby se svou činností nepřestala.