Článek
Soudní řízení podle poskytnuté informace bylo ukončeno poté, co žalobci stáhli svou předchozí stížnost na prosincové rozhodnutí soudu v Ellwangenu, podle něhož není 93letý Lipschis schopen absolvovat proces kvůli demenci. Následně byl obžalovaný propuštěn z vazby, v níž čekal na proces od května.
Podle obžaloby, kterou vznesla stuttgartská prokuratura, se Lipschis v letech 1941 až 1943 podílel na krutých vraždách 10.510 lidí. Šlo o vězně z 12 transportů hlavně z Nizozemska, Belgie, Francie a Berlína. Obžaloba se týkala i dvou transportů z Terezína, které do Osvětimi dorazily během strážní služby obviněného a z nichž bylo 3303 vězňů okamžitě zavražděno v plynových komorách.
Koncentrační tábor Osvětim
Němci ho původně zřídili pro polské politické vězně v roce 1940, rok po obsazení Polska. Tábor Auschwitz I. se nacházel v areálu bývalých kasáren.
Později, roku 1942, byl na druhé straně města vybudován rozsáhlý vyhlazovací tábor Auschwitz II – Birkenau (Březinka) a menší tábor Auschwitz III – Monowitz u blízké vesnice Monowice.
Odhaduje se, že v Osvětimi a Březince nacisté zavraždili 1,1 až 1,5 miliónu lidí, většinou Židů. Celkem bylo za války vyvražděno kolem šesti miliónů Židů.
Lipschis, původem Litevec, v roce 1956 emigroval do Chicaga, ale v roce 1982 ho tamní úřady vyhostily, protože lhal o své nacistické minulosti. V Německu jeho stíhání dlouho znemožňoval nedostatek důkazů konkrétních válečných zločinů. Soudní praxe se ale změnila po odsouzení dozorce ze Sobiboru Johna Demjanjuka v roce 2011. Podle nové právní argumentace by měl být za napomáhání k vraždě odsouzen prakticky kdokoli, kdo nacistům sloužil v táborech smrti, a tak pomáhal udržovat v chodu vyvražďovací mašinerii.