Článek
Podle listu Süddeutsche Zeitung nejprve tvrdil, že od roku 1943 do roku 1945 pracoval jako dělník v přístavu Pillau v tehdejším Východním Prusku (dnes Baltijsk u Kaliningradu). Pak uváděl, že celou dobu do konce války prožil v zajateckém táboře pro vojáky Rudé armády. I tuto verzi zavrhl s tím, že v letech 1937 až 1943 se v Sobiboru živil jako řidič z povolání. Poslední výpověď zní: v roce 1943 žil v Sobiboru jako farmář.
Média se vracejí k faktu, že Demjanjuka museli na zahájení soudu přivést v invalidním vozíku a na jeho pokračování dokonce na přenosném lůžku, protože si stěžoval na bolesti při sezení. Na televizních záběrech působil, jako kdyby z něho vyprchala duše: oči měl stále zavřené a budil dojem, že nemůže dýchat.
Někteří míní, že zubožený stav jen předstíral jako letos na jaře, když se bránil deportaci z USA do Německa. „Měl jít raději do Hollywoodu, ne do Sobiboru," ironicky poznamenal v listě The Jerusalem Post Efraim Zuroff ze Střediska Simona Wiesenthala, které pátrá po nacistických zločincích.