Dánský premiér zpochybnil Ženevské konvence o uprchlících

”Je jasné, že pokud se to nedostane pod kontrolu, musíte v určitém bodě začít diskuzi,“ řekl Rasmussen podle agentury Reuters. Podle něj ten okamžik už nastal: „Přichází doba, kdy je třeba diskutovat o tom, zda neupravit pravidla hry.“

Na dotaz, zda tím myslí i mezinárodní konvence upravující práva běženců, odpověděl: „Ano.“

Rasmussen zmínil dva aspekty, které by v souvislosti s uprchlickými právy měly být revidovány. Jeden se týká skutečnosti, že většina běženců přicházejících přes Turecko, v něm už nějakou dobu pobývala. „Pokud jste dva tři roky v Turecku, kde válka neprobíhá, mělo by vám pak být umožněno zamířit do Evropy a žádat zde o azyl? Současná pravidla říkají ano, ale o tom potřebujeme diskutovat.“

Druhý bod se týká práva uprchlíků pozvat si do azylové země i své rodiny. Mnohé evropské země pod vlivem uprchlické krize podmínky sjednocování rodin zpřísňují. Učinilo to i Dánsko, které přistěhování povoluje nově až po třech letech pobytu. Reuters připomněl, že Dánsko toto opatření nemůže kvůli ženevským konvencím uplatnit na všechny uprchlíky.

Dánsko podepsalo v roce 1951 jako první konvenci o uprchlících, která byla odpovědí na hrůzy druhé světové války a přišla v době Korejské války.

V Dánsku letos požádalo o azyl asi 18 500 lidí. Země mezitím učinila řadu kroků, aby svou atraktivitu pro žadatele snížila. Mimo jiné zpřísnila podmínky pro získání azylu či jiné formy ochrany, usnadnila proces vyhošťování či výrazně omezila finanční podporu. Zveřejnila také v libanonském tisku texty mající odradit uprchlíky od cesty do Dánska.

Mezi hlavní cílové země migrantů patří Německo, kam letos přišel přes jeden milión lidí, a Švédsko. To letos přijalo přes 150 000 žadatelů o azyl. Mnoho příchozích je z Balkánu, kde není žádný válečný konflikt.

Konvence z roku 1949 přijalo 196 zemí. Stojí na čtyřech základních postulátech. Zdravotnický personál a nemocnice musejí být pod ochranou a mít možnost vykonávat svou činnost bez omezení. Zranění v boji, kteří v něm nemohou dál pokračovat, mají právo na ošetření. Se zajatci se musí zacházet humánně a všechny strany válečného konfliktu musejí chránit civilisty.

V posledních letech se však porušují nebo obcházejí. George Bush odepřel práva zajatcům podezřelým z terorismu na základně Guantánamo. Naposled byly porušeny, když americké letectvo USAF bombardovalo nemocnici Lékařů bez hranic v afghánském Kunduzu.

V souvislosti se stávajícími konflikty, jejichž účastníky často nejsou státy, se stále více objevují názory, že jsou pravidla vyvanulá, protože se války změnily.

Konvence počítaly s klasicky vedeným konfliktem s jasně definovaným bojištěm a stranami, i když poválečné počítaly i s konflikty, jichž se neúčastní jen státy, ale i osvobozenecká hnutí. V době terorismu je ale těžké říci, kde je bojiště. Patří mezi ně i hudební klub Bataclan v Paříži? ptala se redaktorka BBC Imogen Foulkesová na začátku prosince ve své analýze konvencí. Hlavně ale zmínila, že není jasné, po kom jejich plnění dnes vyžadovat: „Po Islámském státu?”

Filozof a spoluředitel Oxfordského institutu pro Etiku, právo a ozbrojené konflikty David Rodin podotýká, že v historii se práva týkající se ozbrojených konfliktů přijímala, když to mělo výhody pro obě strany: ”Co ale dělat, když máte nepřítele, který nemá zájem o tuto reciprocitu? Pro nás není žádnou výhodu chovat se dobře, když to nepřítel nedělá.”

I Rodin ale upozorňuje, že obcházet konvence není dobré: „Jsou tu věci, které jsme dlužni lidem, protože jsme lidské bytosti. I když oni tyto závazky neuznávají.”

Profesor práva na Ženevské univerzitě Marco Sassoli uvedl, že dnešní klima podobné ochraně nepřeje: „Dnes, což je špatné znamení pro mezinárodní společenství, by státy nikdy nepřijaly tak ochranářské a detailní konvence, jako jsou Konvence z roku 1949.” Varoval proto před jakýmikoliv pokusy je modernizovat. Podle něj by to bylo katastrofou, protože by jejich otevření mohlo skončit jejich oslabením, místo toho, aby byly posíleny.