Článek
Masrího peripetie začaly na sklonku roku 2003 v Makedonii, kam odjel po hádce se svou ženou na dovolenou. Na hranicích se Srbskem ho zatkli, protože jeho jméno nechybělo na seznamu teroristů hledaných kvůli útoku na newyorská Dvojčata. Do vězení si pro něho přišli agenti CIA.
Odvlekli ho do staré cihelny v afghánské metropoli Kábulu, kde ho podle jeho slov několik měsíců vyslýchali a mučili. Když však zjistili, že jim do rukou padl jen jmenovec hledaného teroristy, potichu jej propustili.
Masrího osud rozkolísal i německou vnitropolitickou scénu. Vyšlo totiž najevo, že podrobnosti o únosu znala už v roce 2005 tehdejší vláda kancléře Gerharda Schrödera.
Případ zatím bez tečky
Podobně jako Američané však mlčela až do prosince 2005, kdy příběh vynesl na světlo americký list The Washington Post. Tečku za kauzou však zatím nenapsaly výbor Spolkového sněmu, jenž vyšetřuje, co přesně Schröderův kabinet věděl, ani mnichovská prokuratura, pátrající po agentech CIA, kteří se na únosu měli podílet.
Minulý týden kauzu řešil i Ústavní soud. Rozhodl, že mnichovský soud nechal protiprávně odposlouchávat Masrího advokáta Manfreda Gnjidice. Podle Gnjidice se Masrí nedokázal vyrovnat se svým současným postavením nezaměstnaného otce pěti dětí, jehož po únosu opustila manželka. Advokát Gnjidic přesto neskrývá uspokojení.
"Můj mandant se konečně dostal tam, kam chtěl - na psychiatrii. Musel se stát pachatelem, aby dostal terapii, která mu náležela jako oběti," řekl v narážce na fakt, že Masrímu pojišťovna dva roky odmítala proplatit 65 sezení u psychiatra.
