Článek
Masové protesty trvají už více než týden. Na náměstí se každý den scházejí tisíce lidí. V pátek jich bylo více než dvanáct tisíc. Všem vadí náhlý obrat, když vláda na poslední chvíli oznámila, že ukončuje asociační jednání a na jejím postoji se nic nezměnilo, ačkoli EU opakovala, že dveře do EU jsou otevřené.
„Chci, aby Ukrajina byla v Evropě. Já zastávám postoj, že by stálo za to dnes podepsat dohodu, která by umožnila Ukrajině se integrovat do Evropské unie,“ řekla Novinkám v pátek jedna z demonstrujících studentek a stejně mluvila i starší žena. „Janukovyč nepodepsal asociační dohody a já beru za svou povinnost přijít na náměstí a dát najevo svůj nesouhlas. Chceme do Evropy, chceme normální život, proto jsme přišli sem.“
Milicionáři v centru Kyjeva
Protest ale postupně přerůstá v odpor proti vládě. Mnozí demonstranti mají na bundách a kabátech samolepky s nápisem, že neopustí náměstí, dokud neodejde Janukovyč. A z řečniště zněla provolávání hanby zrádcům i výzvy k jednotě a k revoluci. Sochu na náměstí vyzdobili apelativním heslem ”Když ne ty, tak kdo?„ a jeden ze studentských řečníků říkal: „Ale teď pro nás nejsou až tak důležité prapory, ale abychom byli jednotní.“
Demonstrací se účastní široké spektrum odpůrců Janukovyče, kteří mají mnohdy odlišné názory. Od studentů toužících po lepší budoucnosti až po ultranacionalisty hlásící se k Stěpanu Banderovi, kteří na mítinku rozdávali svůj list Banderovec, v němž se psalo i o ozbrojeném odporu.
Demonstranti na kyjevském Náměstí nezávislosti
Patrné bylo velké zastoupení studentů, kteří vidí bezvýchodnost stávající situace a už by si přáli, aby skončila vláda Viktora Janukovyče, který je u moci navzdory tomu, že už ho jednou smetla oranžová revoluce.
Když se ukázalo, že jeho vítězství ve volbách bylo zfalšované, musel odstoupit a v čele země stanul jeho rival Viktor Juščenko, jenomže prozápadní koalici rozložily spory mezi Juščenkem a Julijí Tymošenkovou, která nakonec skončila ve vězení.
Zaplněné kyjevské Náměstí nezávislosti s ukrajinskými vlajkami
Protesty připomínají demonstrace proti Slobodanu Miloševičovi na přelomu let 1996 a 1997 po konci války v Bosně. Je tu sice také patrná sounáležitost a lidé se zdobí stužkami v národních barvách, ale panuje napětí, protože není jasné, zda se podaří dosáhnout požadovaných změn.
V zemi neproběhla generální stávka, a i když protestům věnují média velkou pozornost, přece jen nezasáhly celou společnost.
Jeden z studentských aktivistů při projevu
Na druhou stranu se šíří po celé zemi. Do Kyjeva přijeli nejen Ukrajinci ze Lvova, který je silně protijanukovyčovský a má tam silné pozice nacionalistická strana Svoboda, a z nedalekého Chodorva, kteří měli transparent s heslem Společně za vítězství, ale také z Oděsy a Sevastopolu. Podobně jako v Jugoslávii v roce 1997, kde se část odpůrců zdravila četnickým pozdravem, i v Kyjevě v roce 2013 jsou vidět silné nacionalistické tendence.
Demonstranti na kyjevském Náměstí nezávislosti s vlajkami EU
A Ukrajina v žádném případě nekvete, infrastruktura chátrá, okresní silnice, jako odbočka z dálnice spojující Kyjev a Žitomir do Radomyšle, jsou natolik rozbité, že by mohly sloužit jako polygon na testování kvality podvozků.
Na domech je vidět, že je nikdo léta neudržuje a u balkónů je občas div, že ještě drží. V podzemí jezdí stejné soupravy metra jako v Praze v roce 1974 na prvním úseku trasy C.