Seriál Černobyl strhl nejen milovníky napětí

Přestože o výbuchu na černobylské jaderné elektrárně vznikla za uplynulých více než 30 let řada dokumentů i hraných filmů, o nové zpracování je mimořádný zájem. Seriál, jehož poslední premiérový díl má být odvysílán příští týden, se zařadil mezi jedno z nejlépe hodnocených televizních děl. V žebříčku hodnocení předběhl dokonce Hru o trůny, jeden z největších hitů poslední doby.

Děj z 80. let minulého století, který si v recenzích profesionálních kritiků i uživatelů sociálních sítí získal přívlastky jako „strhující“, „úžasný“, „fantastický“ či „hororový“, tvůrci zasadili do mrazivě přesných reálií propojených s dramatickými lidskými osudy.

V seriálu vystupuje mnoho skutečných postav. Patří mezi ně významný fyzik Valerij Legasov v podání britského herce Jareda Harrise, jehož sebevraždou začíná šokující příběh, hasič Vasilij Ignatěnko zasažený smrtelnou dávkou radiace, do jehož role se mistrně vžil Adam Nagaitis, komunistický funkcionář Boris Ščerbina pověřený řízením komise pro likvidaci havárie, kterého ztvárnil švédský herec Stellan Skarsgard, či bývalý sovětský vůdce Michail Gorbačov. Součástí děje je ale také fiktivní role běloruské vědkyně Uljany Chomjukové, kterou přesvědčivě zahrála Emily Watsonová. Tvůrci přiznali, že si tuto postavu vymysleli, aby ukázali „pokrokovou úlohu sovětských žen“.

„Herecký výkon je ohromující. Každá scéna je přesvědčivá a vtahuje do sovětských 80. let,“ hodnotil Will Gompertz, šéf kulturní redakce BBC.

Scenárista Craig Mazin přiznal, že si velmi zakládal na detailech. „Harris v úvodní epizodě nejprve nakrmil kočku granulemi. Řekli mi však, že za sovětských časů nic takového nebylo,“ popsal okolnosti emotivní scény, která předchází sebevraždě Legasova. Podstatným zdrojem inspirace tvůrců se stala kniha Modlitba za Černobyl Světlany Alexijevičové, nositelky Nobelovy ceny za literaturu. Díky ní vznikly obrazy hasiče a jeho ženy.

Chválu Černobyl sklízí nejen u západních diváků, ale také v Rusku či na Ukrajině, i když znalci poměrů mnohdy až hnidopišsky sledují detaily, pro západní diváky podružné. „Nemá cenu se dívat. Brestu bylo přeci 970 let až v roce 1989,“ poznamenal uživatel, který si v jedné z epizod všiml na zdi dobové vlaječky, jež podle něj odhaluje „přehmat“.

Další komentátoři však nadšeně oceňují precizní zpracování. „Tajemství úspěchu je surová realita. Drobné přehmaty nejsou na škodu,“ míní ruský deník Komsomolskaja pravda. V dalším článku ale spekuluje, že seriál vznikl na objednávku a míří proti energetické společnosti Rosatom, jež se snaží prosazovat své reaktory v Evropě.

„Dívám se na seriál Černobyl. Měli jsme to natočit my, ne Američané,“ napsal na Twitteru Alexej Venědiktov, šéf ruského opozičního rádia Echo Moskvy.

Přestože místo, kde se odehrává hlavní děj, působí velmi přesvědčivě, tvůrci netočili v Pripjati, opuštěném městě poblíž elektrárny, které se poslední dobou stalo „adrenalinovou“ turistickou destinací. Přednost dali bezpečnějšímu prostředí v litevském Vilniusu a také v Kyjevě. Objevují se tam panelová sídliště, ulice i parky, jež působí velmi věrohodně.

Znalci oceňují atributy sovětské Ukrajiny 80. let. „Vzhled lidí, oblečení, účesy, ulice, auta, interiéry bytů jsou naprosto dokonalé. Přesnost je až zarážející,“ míní uživatelka Dasha. „Neuvěřitelně poctivý, propracovaný do nejmenších detailů a obrazů film,“ rozplývá se Olga Obolenská. „Snad jen Gorbačov si není podobný“, poznamenala.