Bylo nás 60 v cele, sprcha pro 1500 lidí, popsal Slovák, který vystřízlivěl z obdivu k Rusku

Za mřížemi nakonec strávil přes dva měsíce, ale na vystřízlivění z obdivu k Rusku a prezidentovi Vladimiru Putinovi to bohatě stačilo.

Po návratu na Slovensko prozradil, že ho drželi ve vězení v Petrohradě a Kingiseppu. Ve vězení, které přirovnává ke gulagu, si psal deník.

Do Ruska se dostal z Estonska, když přeplaval hraniční řeku Narvu. Pak šel tři hodiny po lesní cestě směrem do Ivangorodu, kde sídlí pohraniční policie. Neplánoval se však ihned přihlásit na policii, aby požádal o azyl.

„Nejdříve jsem se chtěl někde ubytovat, abych se mohl usušit, ohřát a očistit. Byl jsem zablácený a podchlazený, celý jsem se klepal,“ popisuje pro Denník N.

Po sedmikilometrové chůzi ho ale zastavilo policejní auto. Mazák se ruským policistům okamžitě pochlubil, že složil slavnostní hymnu Vivat Russia, a aby mu uvěřili, ukázal policistům, kde si ji mohou poslechnout na internetu. Policisté ho vzali s sebou.

„Na policejní stanici si ji pouštěli několikrát, tak jsem si myslel, že jsem si je získal a že můj pobyt v Rusku dobře začíná. To byl ale jen první dojem,“ řekl Mazák. A byl velice mylný.

Následný výslech vypadal podle Slováka jako z filmu o KGB. Jeden policista se ho něco ptal, druhý hned hulákal a vyhrožoval mu tím, co všechno ho v Rusku čeká.

„V kuse na mě tlačil, ať okamžitě vysypu, kdo ví o tom, že jsem přeplaval do Ruska. Vodili mě z jedné místnosti do druhé bez jakéhokoli vysvětlení, jako kdyby mě chtěli psychicky deptat. V policejní cele mě drželi 72 hodin místo povolených 48,“ dodal Mazák.

Když policistům řekl, že o jeho cestě do Ruska nikdo neví, začal mít obavy, že ho zlikvidují a nikdo ho nebude hledat. „Opravdu jsem měl obavy, že mě zabijí,“ dodal.

V petrohradském vězení byl pak na cele až s šedesáti dalšími lidmi, většinou se zloději, úplatkáři a dealery drog. Postel popisuje jako kovovou konstrukci s několika dřevěnými deskami a matrací, jejíž věk odhadl na padesát let.

„Vlastně jsme spali na těch deskách. Dával jsem si pod sebe svetr, aby mě to netlačilo do žeber,“ konstatoval bývalý obdivovatel Ruska a Vladimira Putina.

Na zdech byly zvratky, krev a množství pavučin. Na cele byla voda, ale tekla špinavá a zapáchala.

„V Kingiseppu mi vůbec nedávali pitnou vodu, jen ráno a večer tři decilitry čaje. V nouzi, když jsem měl strašnou žízeň, musel jsem pít i tu zapáchající vodu. Pochopitelně následovaly průjmy. Záchod byla díra v zemi, jako otevřená kanalizace. O nehorázném smradu snad ani nemusím mluvit,“ dodal Mazák.

V Petrohradě měli na cele šváby, kvůli nimž si vězni zacpávali uši vatou.

„Já jako neznalý věci jsem přesvědčoval ostatní, že musíme sepsat žádost, aby vedení věznice zabezpečilo nějaký postřik. Spoluvězni se smáli, že v některých celách mají i krysy a vedení věznice o tom velmi dobře ví, a nikdy s tím nic nedělalo,“ řekl.

Vědra, z nichž jim nakládali jídlo, popisuje jako odporné staré kýbly, v jakých se nosí potrava pro prasata. Byly v nich i pozůstatky stravy z předešlého dne, protože je nikdo pořádně nemyl.

„Na snídani jsme měli pravidelně pšeničnou kaši. Pšenici uvařenou ve vodě. Jednou slanou, jindy sladkou. Asi proto, abychom měli pocit, že dostáváme pestrou stravu,“ uvedl Mazák, který v Rusku zhubnul dvanáct kilogramů.

Ve věznici v Petrohradě byla pro potřeby 1500 vězňů pouze jediná velkokapacitní sprcha. Měli na ni nárok jednou týdně, ale ani to se nedodržovalo.

„Slyšel jsem od jiných vězňů, že tam chodí i lidé s tuberkulózou, kapavkou, AIDS a nikdo to neřešil,“ dodal.

V Mazákově cele se podle příznaků šířil covid, ale také to nikdo neřešil. Mazák má astma a chronickou nemoc plic, ale naštěstí měl vlastní antibiotika ze Slovenska.

Soud nakonec Slovákovi vyměřil pokutu v přepočtu 4700 korun a přikázal mu okamžitě opustit Rusko.

Košičan je vystudovaný hudebník, hraje na violoncello, klavír, píše opery, symfonie i komorní díla.

V košickém divadle působil jako dirigent a sbormistr. Pak začal podnikat, ale jeho pekárna zkrachovala a měl na krku exekuce. Ocitl se na ulici a měl sebevražedné úmysly.

Na Slovensku se dříve prezentoval jako velký fanoušek Ruska a chtěl do této „země zaslíbené“ emigrovat.

Byl od začátku ruské agrese přesvědčen, že Rusové byli vyprovokováni Spojenými státy, a proto zaútočili na Ukrajinu. Věřil hoaxům, že Rusové chtěli zlikvidovat jen to, co na Ukrajině v rámci nějakých jaderných programů budovali Američané.

Když skončil v ruském vězení, obhájci mu navrhovali, aby počkal do září, dokud se nepokusí zlegalizovat jeho pobyt. Ale on už nechtěl nic riskovat. „Nevím, zda bych tam další měsíce vůbec přežil,“ líčil své zážitky Mazák.