Britští doktoři na dětech prováděli pokusy s infikovanou krví

Závěry vyšetřování probíhajícího od roku 2019 budou oficiálně zveřejněny 20. května. Dokumenty nashromážděné vyšetřovateli, které se dostaly do rukou reportérům BBC, ovšem odhalují tajný svět nebezpečných klinických pokusů, v němž dávali doktoři přednost výzkumu před potřebami a bezpečím svých pacientů.

Tyto pokusy probíhaly 15 let a vedly k nakažení stovek lidí virem HIV a žloutenkou typu C. Testů se účastnily děti s poruchami srážlivosti krve, přičemž jejich rodiny k účasti často nedaly souhlas. Většina dětí, jež se testů zúčastnily, je již po smrti.

Dokumenty také ukazují, že doktoři v hemofilických střediscích po celé zemi používali riskantní krevní produkty, ačkoliv se vědělo, že jsou pravděpodobně infikované. Velká Británie měla totiž v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století nedostatek krevních produktů, a dovážela je proto z USA.

Tam byli jako dárci plazmy používáni vězni a drogově závislí, často nakažení potenciálně smrtelnými viry. Ve středu skandálu je obzvlášť produkt Faktor VIII, který byl považován za velmi efektivní v zastavování krvácení, ale o tom, že je infikován viry, se mezi doktory též vědělo.

Jedním z pacientů vystavených doktory nákaze je dnes dvaačtyřicetiletý Luke O’Shea-Phillips. Má mírnou formu hemofilie, což znamená, že se mu snáz dělají podlitiny a také snáz krvácí. Ve třech letech byl hospitalizován kvůli malé rance v puse. Během léčby v nemocnici v centru Londýna se nakazil žloutenkou typu C.

Dokumenty, jež se dostaly do rukou BBC, naznačují, že mu doktor Samuel Machin podal infikovaný krevní produkt záměrně, aby mohl být zařazen do klinického testování. Chtěl totiž zjistit, jak vysoká je pravděpodobnost nákazy pacientů novou verzí tepelně ošetřeného Faktoru VIII.

To dokazuje dopis od Machina adresovaný dalšímu expertovi na hemofilii Peteru Kernoffovi, který se dostal do rukou vyšetřovatelů. Píše se v něm o léčbě Lukea a ještě jednoho chlapce. „Doufám, že budou vhodní pro vaše testování tepelného ošetření,“ stojí v dopise.

Kernoff o několik měsíců dříve žádal své kolegy, aby pro něj identifikovali vhodné pacienty, kteří dříve žádnou podobnou léčbou neprošli. Říkalo se jim „panenští hemofilici“, což je termín napsaný do Lukeových zdravotnických záznamů doktorem Machinem.

„Byl jsem pokusným králíkem v klinických pokusech, které mě mohly zabít,“ řekl Luke BBC k novým zjištěním. „Neexistuje jiné vysvětlení – mou léčbu změnili, abych mohl být zařazen ke klinickým pokusům. Tato změna v medikaci mi způsobila smrtelnou chorobu, a stejně to mé matce nikdy neřekli.“

„Pro svět vědy bylo to, že jsem panenským hemofilikem, obrovskou výhodou. Byl jsem čistá Petriho miska,“ dodal.

V následujících letech Luke podstoupil mnoho krevních testů. Doktoři tvrdili, že jej jen monitorují, a jeho matka jim za to byla vděčná. Nakonec v roce 1987 Kernoff a Machin došli k závěru, že tepelné ošetření snižuje riziko nákazy žloutenkou typu C „jen málo nebo vůbec“.

Oba jsou již po smrti, ale Machin ještě za svého života předal důkazy o pokusech vyšetřovatelům. Popřel však, že by Lukeova matka o testech nevěděla. „Toto by určitě bylo probráno s matkou, i když standardy souhlasu se v osmdesátých letech od těch dnešních značně lišily,“ uvedl.

Lukeova matka Shelagh ovšem vyšetřovatelům sdělila, že jí doktoři o pokusech „absolutně neřekli“. „S nevinným a tříapůlletým dítětem bych něco takového ani nezvažovala. Nikdy bych nedovolila, aby se mé dítě stalo součástí pokusů – nikdy,“ řekla.

Z dokumentů také vyplývá, že doktoři zjistili, že má Luke žloutenku, už v roce 1993, ale neřekli mu to až do roku 1997. Zápis v záznamech o pozitivním testu na tuto chorobu říká: „Neprobráno s pacientem nebo rodinou.“ Luke se naštěstí následně dokázal úspěšnou léčbou nákazy zbavit.

Další odhalený případ pokusů na dětech se odehrál ve škole pro postižené v Altonu v Hampshiru. Tu navštěvovalo velké množství hemofiliků, a měla tak specializovanou jednotku, jež měla zaručit, že chlapce s krvácením bude možné rychle ošetřit, aby se vrátili do hodiny.

Tamní doktor Anthony Aronstam, který je též již po smrti, využil svou „zásobu“ chlapců k rozsáhlým pokusům. V jedné sérii experimentů se například snažil zjistit, zda by se mu podařilo snížit častost krvácení administrací troj- až čtyřnásobného množství Faktoru VIII. Této metodě se říká profylaxe a zahrnovala opakované injekce kontaminovaného produktu a následné krevní testy.

Vysoké množství infikovaných krevních produktů bylo chlapcům podáno bez souhlasu od nich nebo od jejich rodičů. Pokud na injekci nedorazili, byli potrestáni. Ze 122 chlapců, kteří školu Treloar College mezi lety 1974 a 1987 navštěvovali, jich do dnešního dne 75 zemřelo buď kvůli HIV, nebo na žloutenku typu C.

„Ačkoliv věděli, že je ten produkt prošpikovaný žloutenkou, tak rozjeli pokusy, jež vyžadovaly, abychom toho dostali mnohem víc, než bylo nutné,“ řekla jedna z obětí Aronstamových pokusů Gary Webster.

„Zacházeli s námi jako s laboratorními krysami. Za celou dekádu, co jsme byli ve škole, nás zařadili do řady studií,“ dodal Ade Goodyear, jenž školu navštěvoval v osmdesátých letech.

Možná ještě kontroverznější než podávání nadměrného množství látky jsou Aronstamovy pokusy s placebo efektem. Některým z chlapců místo Faktoru VIII podal jen solný roztok. „Když si myslíte, že jste dostali léčivý přípravek, změníte i své chování,“ vysvětlil Gary. „Víc běháte. Při fotbale hrajete tvrději. Jako hemofilik si chvíli připadáte nepřemožitelný. S placebem ale změnou chování jen riskujete život.“

„Očekáváme publikaci výsledků vyšetřování skandálu s infikovanou krví, které snad našim bývalým žákům poskytnou odpovědi, na něž čekají,“ vyjádřila se ke zjištěním škola.