Britský labouristický premiér Starmer odmítal monarchii, nyní je sir. Býval i v hledáčku StB

„Změnil jsem Labouristickou stranu. Budu za vás bojovat a změním i Británii,“ sliboval voličům během letošní volební kampaně Starmer. Dvaašedesátiletý politik se narodil 2. září 1962 v Londýně do rodiny výrobce nářadí a zdravotní sestry. Vyrůstal ve městě Oxted na jihovýchodě Anglie, daleko od dělnických měst na severu země, jeho rodiče však byli přesvědčení labouristé.

Na výběrové škole Reigate Grammar School byl jedním z jeho spolužáků mimo jiné Norman Cook, jenž se později proslavil jako tvůrce elektronické hudby pod pseudonymem Fatboy Slim.

On sám se k Mladým labouristům přidal již v 16 letech.

Na začátku 80. let se mladý Starmer krátce dostal do křížku se zákonem, když si nelegálním prodejem zmrzliny snažil vydělat na dovolenou na Francouzské riviéře, nakonec však vyvázl jen se zabavením příslušné pochutiny.

Ačkoliv dnes platí Starmer za představitele středového proudu labouristů, v mládí se hlásil k radikálům volajícím po zrušení monarchie a byl editorem trockistického magazínu. V době právnických studií na Oxfordu v roce 1986 také navštívil tehdejší Československo, když spolu s dalšími šestnácti zahraničními studenty přijeli jako dobrovolníci pomáhat s opravami památníku obětí nacistického řádění v Lidicích.

Zahraniční dobrovolníci včetně Starmera se tak ocitli v hledáčku komunistické Státní bezpečnosti (StB), která zřejmě ve snaze využít možné kontakty na Západě archivovala jejich osobní údaje včetně místa bydliště, informoval nedávno web britského listu Daily Mail s tím, že nic nenasvědčuje tomu, že by Starmer s StB nějak spolupracoval.

Po studiích nastoupil právnickou kariéru a soustředil se zejména na lidská práva, mimo jiné v karibských státech obhajoval lidi odsouzené k trestu smrti. Zastupoval také enviromentální aktivisty v ostře sledovaném sporu s fastfoodovým řetězcem McDonald’s – v tom britské soudy nejprve aktivistům uložily zaplatit 40 tisíc liber za pomluvu, aby následně Evropský soud pro lidská práva nařídil britské vládě odškodnit aktivisty částkou 57 tisíc liber za to, že se jim nedostalo spravedlivého procesu.

Později Starmer přešel k prokuratuře, kde se mimo jiné soustředil na lidská práva a případy sexuálního násilí, jeho tým ale také kvůli zneužívání náhrad zahájil stíhání tří labouristických poslanců a jednoho konzervativního člena Sněmovny lordů, kteří byli později také odsouzeni.

Poslancem se stal v roce 2015 poté, co mu labouristé nabídli kandidaturu v jednom z bezpečně levicových londýnských obvodů. Ve stínové vládě tehdejšího stranického lídra Jeremyho Corbyna pak dostal na starost resort imigrace, který pro neshody s Corbynem zase opustil. Poté se ujal postu stínového ministra zahraničí pro odchod země z EU, prosazoval navrhované druhé referendum o brexitu. Nyní ale odmítá, že by se Británie za jeho života mohla do EU vrátit a chce s Unií pouze vyjednat „lepší“ dohodu.

Od roku 2020, kdy byl po Corbynově rezignaci zvolen do čela labouristů, začal stranu posouvat zpět k politickému středu. Vymezil se také proti antisemitismu, z něhož byl předchozí šéf strany obviňován.

Ačkoliv se Starmer označuje za ateistu, vzhledem k rodinným vazbám ale občas s rodinnou navštěvuje liberální synagogu. S manželkou Victorií má syna a dceru. Z masa jí pouze ryby, zatímco jeho manželka je vegetariánka. A pokud jde o fotbal, v britské lize fandí Arsenalu.

Ačkoliv labouristé pod jeho vedením v letošních parlamentních volbách získali 33,8 procenta hlasů, zatímco konzervativci předchozího premiéra Rishiho Sunaka jen 23,7 procenta, samotný Starmer u Britů velké nadšení nebudí – za důvěryhodného jej podle průzkumu agentury YouGov koncem června považovalo jen 27 procent voličů.