Britská vláda chce zákonem chránit svobodu slova

Legislativu navrhl ministr školství Gavin Williamson. Jeho cílem je bojovat proti fenoménu takzvaného „deplatformingu”, což lze vysvětlit zhruba jako bojkotování možnosti se vyjádřit.

V praxi to funguje tak, že si nějaká instituce (většinou univerzita) pozve na svou půdu hosta a požádá ho o přednášku nebo třeba účast v panelové diskusi. Pokud je onen host z nějakého důvodu kontroverzní, studenti proti jeho vystoupení uspořádají demonstraci.

Protestující vyjadřují svůj nesouhlas s pozváním osobnosti různě – od pískotu po fyzické znemožnění vstupu na pódium.

Lidé, kterým by bylo takto zasaženo do akademické svobody a svobody projevu, by mohli podle návrhu ministra školství požadovat po univerzitě kompenzaci. To samé by platilo pro profesory a studenty, které by instituce pro jejich názory vyhodila. Pokud návrh zákona projde, bude se vztahovat pouze na anglické univerzity.

Ministr Williamson apeloval na univerzity, aby se vrátily k principům svobody a kultivované diskuse, v rámci které si budou moci studenti navzájem rozebírat své názory. „Jsem silně znepokojen ohledně mrazivé atmosféry na kampusech způsobené nepřijatelným umlčováním a cenzurou,” řekl.

Jak uvádí deník Guardian, návrh by se měl poprvé v historii vztahovat také na studentské unie, které mají v Británii velmi silné postavení a dosud se těšily velké autonomii.

Právě ty se proti zákonu téměř okamžitě vymezily. Například studenti londýnské školy UCL zkritizovali vládu, že bojuje proti „přeludným hrozbám”, místo aby řešila koronavirovou pandemii.

Ke kritice se přidala také Národní unie studentů (NUS). „Neexistují žádné důkazy, že by na kampusech existovala krize svobody slova,” napsala viceprezidentka Hillary Gyebi-Ababiová.

Kořeny deplatformingu sahají do čtyřicátých let minulého století, kdy se americké univerzity tímto způsobem snažily znemožnit projevy komunistům a lidem, kteří by projev využili k šíření propagandy. Podle kritiků tohoto nástroje jde dnes už o přežitek, který je zneužíván k potlačování nepohodlných názorů.

Seznam kontroverzních osobností, které se s deplatformingem setkaly, je pestrý. Řadí se mezi ně například aktivista Malcom X, politolog Charles Murray, spisovatel Peter Hitchens, biolog Richard Dawkins nebo bývalá britská ministryně vnitra Amber Ruddová.

Jeden z nejaktuálnějších a mediálně nejpropíranějších případů se přihodil kanadskému psychologovi Jordanu Petersonovi, který měl na dva měsíce nastoupit jako hostující profesor na Univerzitu v Cambridgi.

Kvůli jeho často vyhraněným názorům mu ale po tlaku studentů vedení univerzity nabídku zrušilo. „Jsme inkluzivním prostředím a očekáváme od všech našich zaměstnanců a hostů, že budou naše principy dodržovat. Pro ty, kdo to nedokážou, tu není místo,” uvedla univerzita v následném prohlášení.

Za Petersona, který je znám kritikou politické korektnosti či neomarxismu, se tehdy postavila řada světových univerzit a osobitého profesora pozvala místo Cambridge na svou půdu. Z českých vysokých škol tak učinila Palackého univerzita v Olomouci.