Británie přišla o stovky tisíc pracovníků, nejhůř je na tom Skotsko, říká velvyslankyně Chatardová

(od našeho zvláštního zpravodaje z Londýna)

Britové vnímají Čechy velmi dobře. Máme tady odborníky v oblasti architektury, významné lékaře, vědce apod. Rostoucí české investice ve Spojeném království také přispívají k naší vynikající pověsti, ať již jde o spolupráci ČEZu a Rolls-Royce ohledně malých modulárních reaktorů, nebo investice v oblasti energetiky, pošty, fotbalu, potravinářství nebo národní loterie.

A máte pravdu, že pozitivní názor ještě zvýšila naše rychlá reakce na ruskou agresi. Společně s Brity jsme byli mezi prvními státy, které poslaly Ukrajině pomoc.

Žádné podstatné problémy nezaznamenáváme, ani s jazykovou výbavou. Naprostá většina Čechů, kteří sem přijedou, je poměrně dobře anglicky vybavena, do společnosti se integruje. Děti chodí do anglických škol, ale hodně rodičů s českými kořeny posílá děti i do víkendových českých škol a na různých místech Spojeného království fungují krajanské spolky, které udržují české tradice. To samozřejmě neznamená, že se individuálně Češi nemohou občas potkat s nějakými překážkami či komplikacemi.

Brexit především ztížil možnost v zemi pracovat a studovat. Získat pracovní vízum je poměrně obtížné. Musíte si předem vyjednat tzv. sponsorship od vašeho budoucího zaměstnavatele, který zaručí plat v některých odborných profesích (high skilled visa) až 38 700 liber ročně. Větší restrikce se týkají i doprovázejících rodinných příslušníků.

Ke studiu potřebujete studentské vízum, pojištění, již zde nemůžete získat studentskou půjčku a školné podstatným způsobem zdražilo.

Je ale zároveň faktem, že kombinace brexitu a pandemie přispěla k tomu, že je ve Spojeném království nedostatek pracovní síly. Odešlo zhruba 300 tisíc občanů Evropské unie, kteří tady pracovali. Většina z nich se už nevrátila a vláda se to teď snaží řešit tím, že v některých profesích, které jsou nejvíce nedostatkové, zjednodušuje podmínky pro vydávání víz. Jde především o zdravotnictví a IT sektor.

Záleží na oboru a oblasti. Na největší nedostatek pracovní síly si stěžují ve Skotsku. Tam jsem viděla statistiku, že každý čtvrtý podnik nebo zaměstnavatel se potýká s potíží nalézt zaměstnance. Každopádně jsou různé rekvalifikační programy a jak předchozí, tak stávající vláda, se snaží tento problém řešit.

Právě zejména tím, že chybí pracovní síla, výrazně například v pohostinství. Také se snížil počet studentů ze zemí Evropské unie na skotských univerzitách. V Edinburghu hlasovalo pro to, aby Spojené království zůstalo v EU, dokonce téměř 75 procent lidí, tudíž tam bylo velké rozčarování z konečného výsledku.

Nicole Sturgeonová silně věřila, že by nové referendum v době, kdy měla její strana a ona osobně silnou podporu, dopadlo pro její vizi pozitivně, protože Brexit, který Skotové nechtěli, změnil podstatně situaci. Nicméně její politická strana, SNP (Skotská národní strana, pozn. red.), se potýkala s problémy, které vyústily ve změnu vedení, ztrátám v letošních parlamentních volbách a referendum o nezávislosti teď není pro stranu bezprostřední prioritou. I když její představitelé stále tvrdí, že by referendum být mělo, jakmile k tomu budou vhodné podmínky.

Na to nedokáže nikdo objektivně odpovědět. Skotská národní strana vypracovala loni studii, ve které vypočítávala pozitiva, zejména pokud by se poté Skotsko stalo členem EU. Jsou ovšem i zcela jiné analýzy, které poukazují na převažující negativní dopady. Každopádně jde v současnosti o otázku čistě hypotetickou.

Já si především myslím, že ty protesty ukázaly, jak velký dopad mohou mít dezinformace, protože se okamžitě rozšířilo, že šlo o žadatele o azyl, který se dostal na britské území nelegálně na lodi. Nakonec, jak jste zmiňoval, se jednalo o člověka, který se v Británii už narodil. Ale dezinformace a v jejich důsledku násilné protesty se rozšířily rychleji než následná pravdivá informace. Zatčeno bylo téměř třináct set lidí, z toho 796 obviněno. Vláda posílila policii.

Podpora nepokojů ale byla ve veřejném mínění velmi nízká, zato silná reakce vlády měla mezi lidmi podporu vysokou. Sedmdesát šest procent lidí se domnívalo, že ti, kteří způsobili násilnosti, nereprezentují názory Britů a 86 procent, že za rozšíření nepokojů mohou hlavně sociální média.

Co se týče zahraniční politiky, tam je vláda velmi aktivní a viditelná. Pro nás je nejdůležitější takzvaný reset vztahů s Evropskou unií, který měli labouristé už ve volebním manifestu. Hned po volbách přišli s myšlenkou bezpečnostního paktu, který by znamenal hlubší spolupráci v otázkách bezpečnostních, civilní ochrany obyvatel, migrace, kybernetické bezpečnosti, energetické bezpečnosti. Diskuze jsou v začátcích, ale určitě můžeme vidět vstřícnější přístup k EU a snahu po větší koordinaci. V bilaterální rovině máme s Brity spolupráci skvělou.

V médiích se objevuje problematika malých lodí připlouvajících přes Lamanšský průliv, tedy nelegální migrace. Za tento rok se takto dostalo do Británie přes 30 tisíc osob. Hlavním projektem předchozí konzervativní vlády bylo schéma Rwanda. To znamená, že měli být všichni, kteří přišli nelegálně na britské území, deportováni do Rwandy, kde se mělo rozhodovat o azylu, což ale labouristická vláda okamžitě po nástupu k moci zrušila.

Začátkem listopadu britský premiér vyhlásil nová opatření: vytvoření zvláštního útvaru, který má koordinovat úsilí v boji proti pašerákům lidí, navýšení peněz pro hlavní země původu migrace, uzavírání dohod o spolupráci a výměně informací například s Tureckem, Albánií, Srbskem, Severní Makedonií nebo Kosovem. Premiér Starmer klade důraz na nutnost mezinárodní spolupráce, o které hovořil i na nedávném zasedání Interpolu v Glasgow. Také na readmisní dohody.

Hodně jsem se našla v britském humoru, dost se podobá českému. A chybí mi jen jedna věc: dostatek času na realizaci všech nápadů a aktivit, které bych ráda stihla. Ale to není specifické pouze ve vztahu k Británii, mám to prostě takhle v životě nastavené.

Mám velikou radost z jednoho projektu, který jsme na ambasádě po mém nástupu vymysleli. Jmenuje se Děti hrdinů, v angličtině Children of Heroes, a monitoruje osudy potomků našich vojáků, kteří zde byli za druhé světové války. Odkaz těchto vojáků v britské společnosti stále silně rezonuje. Nechtěla jsem, aby se postupem času vytratil, tudíž jsme dali na webové stránky ambasády výzvu, aby se nám přihlásily děti našich hrdinů, kteří zde bojovali. Většina z nich se po konci druhé světové války vrátila do Československa, nicméně po únoru 1948 byli perzekuováni, mnozí emigrovali zpět do Spojeného království, založili zde rodinu, jejich děti jsou zároveň britskými občany.

Ohlas byl nečekaně velký, reagovala zhruba stovka lidí, bydlí v různých koutech Británie. A hlásí se další. My k nim jezdíme a natáčíme s nimi rozhovory o jejich rodičích a o nich samých. Také o tom, co pro ně znamenají české kořeny, jaký měly nebo mají vliv na jejich životy. Otevírají nám svoje domovy, svoje srdce a vzpomínky. Jejich příběhy jsou opravdu fascinující. Rozhovory je možné shlédnout na sociálních sítích naší ambasády nebo na YouTube.

Všechny jsou jedinečné. Speciální byly dva rozhovory, které jsme dělali nikoliv s dětmi hrdinů, ale přímo s hrdiny: s panem (Ervínem) Hojdou, kterému bylo 104, když jsme s ním natáčeli, a s panem (Charlesem Gad) Strasserem, kterému bylo 96.

Nejvíce mě zaujalo, jak byli oba skromní. Na úvodní větu, že jsou hrdinové, reagovali okamžitě: nejsme žádní hrdinové, každý člověk by udělal to samé, kdyby byl tenkrát na našem místě.

Bohužel už není ani jeden z nich mezi námi. Jsem ráda, že jsme ty rozhovory stihli udělat, než nás oba navždy opustili. Celý tento projekt beru jako moje dědictví, něco, co zůstane i pro budoucí generace, až z Londýna odejdu.