Boje o Náhorní Karabach se přiostřily, mají dvě stě obětí

Karabašské úřady podle agentury Interfax hlásily prudké ranní ostřelování frontové linie ázerbájdžánskými raketomety, houfnicemi a tanky.

Arménie uvedla, že během ranních potyček její vojáci zničili další tři ázerbájdžánské tanky, a tvrdí, že už zničila 25 obrněnců. Sestřeleny byly i dva vrtulníky. Na bojišti podle Jerevanu zůstalo několik desítek mrtvých ázerbájdžánských vojáků.

I podle Baku se v Náhorním Karabachu tvrdě bojovalo. Při ”odvetné palbě” tam zahynulo kolem 170 arménských vojáků, uvedla ázerbájdžánská agentura APA.

Zlikvidováno bylo dvanáct tanků a obrněných transportérů. Ázerbájdžánské jednotky prý na frontě zaujaly výhodnější strategické pozice a situaci plně kontrolují.

Baku odpoledne pohrozilo nasazením „všech druhů zbraní” včetně dělostřelectva a raketového vojska k ostřelování karabašské metropole Chankendi (arménsky Stěpanakert), pokud Arménie nezastaví údajné ostřelování ázerbájdžánských civilních cílů.

„Pro případ pokračujícího ostřelování našich obcí vydal ministr obrany příkaz všem druhům zbraní, včetně dělostřelectva a raketového vojska, aby byly připraveny k zasazení zničujících úderů na Chankendi a další okupovaná města.”

Ministři zahraničí Ruska a Spojených států Sergej Lavrov a John Kerry vyzvali Jerevan i Baku k ukončení bojů.

Současně odsoudili pokusy „vnějších hráčů” o podněcování konfrontace kolem karabašského problému, uvedla bez dalšího upřesnění ruská agentura TASS.

Lavrov a Kerry se podle TASS dohodli na potřebě aktivizovat činnost takzvané minské skupiny, jejímiž spolupředsedy jsou zástupci Ruska, Francie a USA.

Skupina se už dlouhá léta bez viditelných výsledků snaží o urovnání karabašského konfliktu, jehož nynější kořeny sahají do konce 80. let minulého století.

Enkláva uvnitř ázerbájdžánského území obývaná Armény v roce 1988 vyhlásila nezávislost, kterou v následném referendu podpořila drtivá většina karabašských obyvatel.

Spor přerostl v ozbrojený konflikt, při němž zahynulo kolem 30 000 lidí. Arménská armáda v něm ovládla Náhorní Karabach a sedm okolních ázerbájdžánských okresů. Konflikt uhasl příměřím v květnu 1994.

Ázerbájdžán ale považuje Náhorní Karabach za své území a požaduje stažení arménských sil, ke kterému Jerevan vyzvalo několik rezolucí Rady bezpečnosti OSN.

„Hlavní příčinou porušení režimu příměří a vyostření situace je přítomnost arménských ozbrojených sil na okupovaném ázerbájdžánském území,” uvedl ázerbájdžánský ministr zahraničí Elmar Mammadjarov.

Ázerbájdžánské velvyslanectví v prohlášení uvedlo, že vina je čistě na arménské straně.

Ministerstvo obrany uvedlo že, „arménská strana během noci z 2. dubna 2016 za použití těžkých zbraní ostřelovala ozbrojené síly Ázerbájdžánu, provedla sabotáž a útoky podél kontaktní linie. Arménské ozbrojené složky také ostřelovaly hustě osídlené oblasti v sousedství kontaktní linie... Veškerá zodpovědnost leží na Arménii jako státu, který provedl okupaci a agresi”.

Napětí v oblasti postupně rostlo, což je patrné z toho, že Moskva podporující Arménii, ve které má svou základnu pronajatou až do roku 2044, do země poslala v prosinci dalších 13 transportních a bitevních vrtulníků Mi-24 a Mi-8T.

Pohrozila i vysláním letadel. Posilování se dávalo do souvislosti s napětím mezi Ruskem a Tureckem po sestřelu ruského bombardéru Suchoj Su-24. Turecko podporuje Ázerbájdžán.