Blairova vláda před invazí vyjednávala o irácké ropě

Odhalení vyplývá z tisícovky vládních dokumentů, které získal aktivista a publicista Greg Muttitt za pomoci zákona o svobodě informací. Všechny se objeví v knize Fuel On Fire, která vyjde příští týden. Potvrzují, že se vládní představitelé sešli v říjnu a listopadu 2002 nejméně pětkrát se zástupci velkých ropných společností jako BP a Royal Dutch Shell.

Podrobné záznamy popírají prohlášení ropných firem, že neměly v Iráku žádné zájmy, i tvrzení politiků, že invaze do Iráku byla vedena jen kvůli strachu ze zbraní hromadného ničení, které měl mít Saddám Husajn, což se po obsazení země neprokázalo.

Těsně před invazí, v březnu 2003, označil Shell zprávy o svých jednáních v premiérském sídle na Downing Street za "vysoce nepřesné". Společnost BP odmítla, že by měla v Iráku jakékoli "strategické zájmy". Tehdejší premiér Blair označil "teorii o ropném spiknutí" za naprosto absurdní.

Realita však byla jiná, ukazují záznamy ze schůzek. „Shell a BP si z hlediska svých dlouhodobých zájmů nemohou dovolit nemít v Iráku podíl," uvedl po schůzce s těmito ropnými společnostmi v říjnu 2002 ředitel pro Blízký východ na ministerstvu zahraničí Edward Chaplin a dodal. "Byli jsme odhodláni získat v Iráku po Saddámovi pro britské společnosti spravedlivý podíl."

Také náměstkyně ministra obchodu Elizabeth Symonsová podle dokumentů ujišťovala britské ropné společnosti, že by vzhledem k britské podpoře amerických plánů na invazi měly mít podíl na využívání ropných rezerv Iráku. Symonsová dokonce slíbila, že bude lobbovat za BP u amerického prezidenta Bushe.

V záznamu ze schůzky z 31. října 2002, které se účastnili vládní představitelé a společnosti BP, BG (dříve British Gas) a Shell, stojí: „Baronesa Symonsová souhlasila, že by bylo obtížné, kdyby britské společnosti ztratily v Iráku podíl, když Spojené království za krize viditelně podporuje americkou vládu.“ Náměstkyně slíbila, že podá ropným firmám zprávu o úspěšnosti své mise do Vánoc.

V listopadu 2002 jednali zástupci ministerstva zahraničí znovu s BP o příležitostech v Iráku po změně režimu. "BP se tam zoufale chce dostat a má obavy, aby jim politické dohody tuto příležitost neodepřely," uvádí záznam ze schůzky britských diplomatů se zástupci BP.

Představitelé ropných společnosti podle záznamu uvedli, že Irák je "důležitější než cokoli jiného za dlouhou dobu". Prohlásili také, že firma je připravena k "velkým rizikům", aby získala podíl na iráckých rezervách, které jsou druhé největší na světě.

Na začátku invaze byly podepsány největší kontrakty v historii obchodu s ropou. Jednalo se kontrakty na dvacet let a týkaly se poloviny z iráckých rezerv ropy, které byly tehdy odhadovány na 60 miliónů barelů. Koupily je mimo jiné BP a čínská CNPC. Konsorcium těchto dvou těžařských společností uvedlo, že zisk z polí v Rumaile bude ročně činit 658 miliónů dolarů.

Velké zájmy měla v Iráku i americká ropná společnost Halliburton spojená s viceprezidentem Dickem Cheneyem. Halliburton také získal podíl na těžbě ropy a hlavně měl zisk z obnovy Iráku, zejména z obnovy a rozvoje těžebních zařízení.

Simonsová posléze získala post v  britské obchodní bance, které zajišťovala peníze na projekty pro obnovu Iráku. Působila i jako poradce v Kaddáfího Libyjském panelu pro národní ekonomický rozvoj poté, co plukovník nechal letos střílet do svých odpůrců.

I dění v Libyi je spojeno s ropou. Agresivně opět postupovala BP. Když se plukovník Muammar Kaddáfí zřekl v roce 2004 vývoje zbraní hromadného ničení a odškodnil oběti teroristického útoku z Lockerbie, ropné firmy opět zavětřily.

Tony Blair odjel ještě týž rok do Libye a v poušti byla podepsána za účasti Blaira velká dohoda o těžbě ropy z polí na jihovýchodě země. Klíčový podíl získala BP za 900 miliónů dolarů. Loni pokračovala v budování těžebních zařízení. Spekuluje se, že i za propuštěním atentátníka z Lockerbie Midžarího lobbovaly ropné firmy, angažované v Libyi, zejména BP.

Ropovod z nových polí ústí do přístavů na východně země, jako je Tobrúk. Ty kontrolují vzbouřenci.

Z útoku na Libyi profituje i americká společnost Halliburton. Ta sice v Libyi kvůli válce přišla o zisky, vývoz stojí, ale růst cen ropy a aktivity v Severní Americe ji zdvojnásobily zisk v prvním kvartálu letošního roku ve srovnání s minulým. Roste i ochota investorů dávat peníze na rozvoj těžby v USA.