Článek
"Bude to nová vláda s novými prioritami," řekl Brown po návratu z Buckinghamského paláce do Downing Street v krátkém prohlášení, v němž se ani slovem nezmínil o tom, že už deset let byl za Blaira mužem číslo dvě ve vládě a na všech rozhodnutích se podílel.
"Chci, aby každý měl co nejlepší příležitost," zdůraznil premiér Brown a slíbil, že se bude řídit heslem, které měl na základní škole: "Snaž se ze všech sil."
Střídání premiérů podle protokolu
Předání moci z rukou Tonyho Blaira (54) do rukou svého letitého spolupracovníka a mentora Gordona Browna (56) proběhlo podle dobře známého scénáře.
Definitivní konec začal pro jednoho z nejúspěšnějších ministerských předsedů v novodobých dějinách Spojeného království přibližně o půl druhé odpoledne středoevropského času, kdy nasedl do obrněné limuzíny a svezl se podél londýnského Pall Mallu necelé dva kilometry k Buckinghamskému paláci. Tam jej čekala krátká soukromá recepce u královny, jíž formálně oznámil svou rezignaci.
Z panovnického sídla vyšel jako řadový poslanec za Sedgefield. Z Buckinghamského paláce odcestoval do premiérské venkovské rezidence Chequers, kde stráví několik dní, než se vydá s rodinou na dovolenou.
Blaira střídá Brown
Jakmile Tony Blair opustil palác, královnin tajemník sir Robin Janvrin zatelefonoval na ministerstvo financí, aby formálně pozval Gordona Browna do Buckinghamského paláce. Brown nasedl s manželkou Sarah do ministerského roveru a stejnou cestou jako Blair vyrazil za královnou. Ta jej během kratičké audience vybídla, aby sestavil příští vládu.
Na zpáteční cestu k Downing Street již ovšem měl k dispozici mondénního "obrněnce".
Brown nechce být celebritou
Gordon Brown při svém nedělním projevu v souvilosti s budoucím působením v čele vlády slíbil změnu hlavně v posilování státní zdravotní péče a v budování nových bytů. Bydlení je kvůli astronomickým cenám nových domů a bytů považováno za jeden z velkých problémů.
"Úkolem našeho národa je dosáhnout světové třídy ve vzdělání," naznačil další prioritu s tím, že bude nadále zvyšovat výdaje na státní školství. Budoucí premiér se vyslovil pro hospodářskou konkurenci, ale současně řekl, že bude chránit zaměstnance, kteří se ocitnou nezaviněně v potížích.
Brown je spojován s tradičním levicovým křídlem Labouristické strany a více než 50 procent Britů si navíc přeje "jasný rozchod s Blairovou érou". "Brown je příliš inteligentní na to, aby tyto hlasy ignoroval, několikrát již ale také naznačil, že nemíní otočit kormidlo úplně doleva," tvrdí zdroj blízký novému premiérovi.
"Nevěřím v politiku celebrit," prohlásil také nastupující premiér, což byla špatně skrývaná narážka na politický styl Tonyho Blaira, který se rád ukazoval s rockovými hvězdami, v neformálním oblečení, vyhrnutými rukávy či s nezbytným hrnkem kávy v ruce.
Blair má zprostředkovat mír na Blízkém východě
Blair zatím neví, co bude dělat. Podle diplomatických zdrojů by měl být jmenován hlavním mírotvorcem pro Blízký východ. V úterý ale jeho jmenování blokovalo Rusko. Podle listu Financial Times se za Blaira zasazovaly hlavně Spojené státy a OSN, zatímco Rusko a EU prý byly proti kvůli možnému arabskému odporu k Blairovi jako blízkému spojenci prezidenta Bushe.
Moskva však nesouhlas odvolala po konzultacích ministra zahraničí Lavrova s prezidentem Putinem. I šéf unijní diplomacie Javier Solana se údajně obává, aby Blairovo působení nezakrylo jeho vlastní tahy po diplomatické šachovnici.
Podle zdrojů blízkých Downing Street Blair potřebuje prestižní pozici co nejdříve, jinak bude po odchodu z úřadu čelit obtížné osobní situaci. Nejtěžší je prý vyrovnat se s faktem, že již nebude mít přístup k supertajným informacím a nenajde každé ráno na stole zpravodajské svodky o všem důležitém.
Gordon Brown
Gordon Brown se narodil 20. února 1951. Na vysokou školu byl talentovaný student přijat už v šestnácti. Vystudoval historii na univerzitě v Edinburghu, poté se věnoval pedagogické dráze. V letech 1980 až 1983 pracoval jako novinář ve skotské televizi.
Do Labouristické strany Brown vstoupil v roce 1969 a od roku 1977 byl sedm let členem stranického výboru pro Skotsko. Při první kandidatuře do parlamentu ve volbách v roce 1979 prohrál s kandidátem konzervativců Michaelem Acramem, uspěl až v roce 1983. V letech 1985 až 1997 působil ve stínovém labouristickém kabinetu: na starost měl mimo jiné resort průmyslu a obchodu, stínovým ministrem financí byl od roku 1992.
Britské ministerstvo financí vede od roku 1997. Hned po nástupu do funkce se proslavil podle odborníků "mistrovským kouskem", když umožnil Bank of England stanovovat výši úrokových sazeb. Nad britskými financemi vládl železnou rukou.
Kvůli nehodě při ragbyovém zápase jako mladík oslepl na levé oko. Introvertního starého mládence poněkud "polidštila" svatba se Sarah Macaulayovou, s kterou má dva chlapce Johna (2003) a Jamese Frazera (2006). Prvorozená dcera Jennifer Jane zemřela jen deset dní po porodu v prosinci 2001.