Článek
Mnozí voliči se odvracejí od spolkové vlády. Kancléřka Angela Merkelová se svým přístupem k běžencům prohospodařila v očích mnohých původní důvěru. „Je to dárek pro nás,“ hodnotí Alexander Gauland (74), místopředseda AfD, změnu ovzduší vůči uprchlíkům v posledních týdnech v Německu.
ČTĚTE TAKÉ |
---|
Požáru ubytovny pro uprchlíky v Sasku někteří místní tleskali. Hnusné a odporné, prohlásil ministr |
Jenom to však na úplné vysvětlení úspěchu strany napravo od kancléřčiných křesťanských demokratů (CDU) nestačí. CDU se v éře Merkelové pronikavě profilovala sociálnědemokratickým směrem. Důsledkem je, že mezi bytostně konzervativními voliči vzniklo vakuum. Což AfD hravě vyplnila.
„Nejeden pravicový Němec má za to, že AfD jim vrátí starou dobrou CDU z epochy kancléře Helmuta Kohla. Merkelové vyčítá nedostatek zásadovosti, přílišný liberalismus, nekatolictví a multikulti,“ objasňuje volební analytik Klaus-Peter Schöppner.
Necelý měsíc před napjatě očekávanými zemskými volbami v Bádensku-Württembersku, Porýní-Falci a Sasku-Anhaltsku průzkumy věští AfD drtivý průnik do všech sněmů – do dvou se má vyšvihnout s dvouciferným výsledkem a do jednoho na pozici třetí nejsilnější síly.
Role si rozdělili
AfD se dere vzhůru celostátně – poslední sondy jí připisují 12 procent, což jí zaručuje třetí příčku i na spolkové úrovni, avšak nikde se nedere tak dravě do popředí jako v nových spolkových zemích. „Příznivci v někdejší NDR na rozdíl od západu Spolkové republiky nehledají konzervativní alternativu. Jde jim o vzpouru vůči zavedené politice,“ napsal týdeník Der Spiegel.
O tom, jak si AfD dál povede, v neposlední řadě rozhodnou schopnosti jejích špiček. Ty si role rozdělily následovně: |
---|
tvář – Frauke Petryová (40), spolupředsedkyně strany |
mozek – Alexander Gauland (74) |
provokatér – André Poggenborg (42), šéf AfD v Sasku-Anhaltsku |
pistolník – Björn Höcke (43), spolupředseda AfD v Durynsku |
muž v pozadí – Marcus Pretzell (42), spolupředseda AfD v Severním Porýní-Vestfálsku a přítel Petryové. |
Místo lhářů Pinocchio
Od okamžiku, kdy Petryová loni v červenci na stranickém sjezdu v Essenu zatlačila do pozadí křídlo otců zakladatelů, vysílá stranické vedení tuto promovanou chemičku s diplomy z Británie i ze Spolkové republiky do televizních diskusí. Vystupuje zásadně nenalíčená. Zběsilost je jí cizí – naopak uvážlivě volí slova: například místo „ulhaného tisku“ používá obrat „pinocchiovský tisk“ v narážce na proslulou pohádku o loutce, které pokaždé, když řekla lež, povyrostl nos.
Její život poznamenalo dětství v NDR a mládí ve Spolkové republice. Její otec se nevrátil ze služební cesty na Západ. Teprve po pádu berlínské zdi v listopadu 1989 – to jí bylo čtrnáct – se za ním mohla rodina vystěhovat.
„Život na Západě mě zklamal,“ svěřila se týdeníku Der Stern. „NDR jsem považovala za příliš sešněrovanou a dusící, Spolkovou republiku naopak za rozvolněnou, bezbřehou. Dlouho jsem se cítila jako ztracená duše, jako žena bez kořenů.“
Na gymnáziu v Bergkamenu v Porúří, kde 17 procent obyvatel má turecké kořeny a kde žije početná vietnamská menšina, odmaturovala s průměrem 1,1 – nejlépe v ročníku. Při přípravě výměnného pobytu ve Francii se sblížila se Svenem Petrym, druhým nejlepším studentem. Později se vzali. Sven se stal pastorem a mají čtyři děti. „Byla to dvojice snů,“ vybavuje si Heinrich Peuckmann, spisovatel a její středoškolský učitel.
A právě v její osobnosti se skrývá Achillova pata AfD. Její sólové výstupy, autoritářský styl a pocit řady členů, že vliv jejího partnera Marcuse Pretzella, kvůli němuž opustila Svena, je nepřiměřeně vysoký, podemílají její pozici.