Článek
Šestaosmdesátiletý de Groote řekl, že společnost Investenergy, kterou ve Švýcarsku založil Diviš a která ve druhé polovině 90. let skrytě nakupovala akcie MUS, mu půjčila asi 400 000 eur.
De Groote figuruje v nynější kauze jako představitel několika společností, ve kterých se objevuje jméno významné americké investiční firmy Appian. Podle obžaloby mělo renomé de Groota jako bývalého vysokého představitele Mezinárodního měnového fondu a zvuk jména Appian přikrýt údajně podvodné machinace kolem nákupu akcií dolů.
Appian byla založena známým finančníkem Stephenem Norrisem, pro kterou od roku 1994 de Groote pracoval. Podle de Groota o několik let později získal Diviš od Norrise právo používat jméno Appian a postupně založil několik společností s tímto jménem v názvu. Nemělo to nic společného s americkou strukturou, řekl de Groote. Po roce 1996 začal pracovat pro Investenergy a figuroval v některých jejích společnostech Appian včetně severoamerické Appian Advisors.
De Groote jednal na základě příkazní smlouvy
Investenergy v dubnu 1998 podepsala s de Grootem příkazní smlouvu, podle níž měl vystupovat jménem a v zájmu Investenergy, aniž by to bylo veřejně známo. Žaloba tvrdí, že záměrem bylo vyvolat u veřejnosti, ostatních akcionářů MUS i u českého státu dojem serióznosti pro machinace. Poté, co Investenergy koupila v roce 1999 od státu zbývající akcie MUS, jako nový vlastník byla uvedena firma Appian Group, která byla podle obžaloby "fiktivním zahraničním investorem" a kterou vedl de Groote. De Groote řekl, že netuší, odkud obžalovaní měli peníze na nákup těchto i dalších akcií MUS. Podle obžaloby na to použili peníze MUS.
Belgičan zdůraznil, že pro jeho činnost byla klíčová zmíněná příkazní smlouva, podle níž jednal ve prospěch Investenergy. Podle ní byl také jmenován do řady společností, které obžalovaní ustavili kvůli privatizaci MUS. Byly to jen skořápky vytvořené ke specifickým záměrům, řekl.
Kvůli smlouvě také řekl v roce 2000 při výslechu české policii, že akcie MUS patří americkým vlastníkům v Appian Group, přestože věděl, že to není pravda. Jednal jsem podle této příkazní smlouvy, řekl de Groote. Dodal, že nešlo ani o výslech, ale o "přátelský rozhovor" s policistou v civilu.
Nepodílel se prý na vyjednávání s Fondem národního majetku o prodeji zbytku státních akcií MUS, přestože jeho Appian Group byla oficiálně vlastníkem. Nemá také názor na to, zda částka 650 miliónů korun, kterou dostal v roce 1999 stát za skoro polovinu akcií MUS, byla přiměřená.
O Gibraltaru nevěděl
Nevěděl prý ani o kontraktu s gibraltarskou společností Torrence Trading francouzského obchodníka Foulquesa de Quatrebarbesa a zbrojaře Pavla Musely, která za zprostředkování tohoto nákupu státních akcií MUS dostala provizi pět milionů dolarů určených podle žaloby na úplatky v ČR. Soudce připomněl, že provize byla pět milionů dolarů a hodnota nakoupených akcií v tehdejším kurzu necelých 20 milionů dolarů.
Šestaosmdesátiletý de Groote si také nevzpomíná, kdo ho navrhl do dozorčí rady MUS, v níž působil v letech 1999 až 2002. Tehdy bylo vyvedeno z MUS 150 milionů dolarů. Podle žaloby šlo o vyprání špinavých peněz pro soukromé potřeby ostatních obžalovaných.
Oficiálně mělo jít o pojistku proti fluktuacím kurzu koruny. Později se ukázalo, že vzhledem ke klesajícímu kurzu koruny by MUS celkem takto přišla o 818 milionů korun. Podle de Grootea padlo rozhodnutí o vyvedení těchto 150 milionů dolarů na konto lichtenštejnské společnosti Portoinvest, která byla dceřinou firmou MUS, před jeho příchodem do dozorčí rady.
De Groote uvedl, že v letech 1997 až 2004 měl od Investenergy celkový příjem asi milión dolarů, z toho část tvořila zmíněná půjčka.