Článek
Anders cílil především na současnou vládní sociální demokracii. Před sídlem premiéra nechal vybuchnout bombu v autě, která zabila sedm lidí. Pak odjel na ostrov Utoya, kde se konal tábor sociálnědemokratické mládeže. Tam si jeho řádění vyžádalo 86 obětí. Většinu zastřelil, další se utopili, když se snažili z ostrova uniknout.
Tábora se měl zúčastnit jak současný premiér Jens Stoltenberg, tak bývalá ministerská předsedkyně, původně lékařka, která stála v čele v norské vlády v letech 1981, 1986 až 1989 a 1990 až 1996. Od roku 1998 byla generální tajemnicí Světové zdravotnické organizace a v OSN měla i další funkce ve Světové komisi pro životní prostředí a rozvoj, nazývané také komise Brundtlandové.
Oba ale vyvázli. Současný ministerský předseda měl dorazit až v sobotu a Brundtlandová odjela předtím, než atentátník dorazil. Při své cestě se zpozdil, uvedla policie, píše DPA
Beirvik Brundtlandovou zmiňuje ve svém manifestu, kde se snaží vysvětlit, co ho vedlo k útoku, který měl rozpoutat válku za Evropu očištěnou od přistěhovalců. Političku, občas označovanou za matku své země, označuje za vražedkyni své země.
Manifest opsaný od Unabombera
V části rozsáhlého manifestu o 1500 stránkách, ve kterém Breivik popisuje, čeho chce dosáhnout, je opsaná od jiného atentátníka, Unabombera Teda Kaczynského, který rozesílal dopisové bomby. Jen slovo levičáctví nahradil termíny multikulturalismus a kulturní marxismus, uvádějí agentury AP a Reuters. Zatímco Kaczynski napsal „Jedním nerozšířenějších projevů šílenství našeho světa je levičáctví, takže diskuze o psychologii levičáctví může sloužit jako úvod do diskuze o problémech moderního světa obecně,“ Breivik psal: „Jedním nerozšířenějších projevů šílenství našeho světa je multikulturalismus, takže diskuze o psychologii multikulturalismu může sloužit jako úvod do diskuze o problémech moderního světa obecně.“
V textu se odvolával i na Václava Klause. [celá zpráva]
Politička mu mohla ležet v žaludku ještě z jednoho důvodu: považoval ženy za méněcenné. „Feministky zoufale usilují, aby dokázaly, že ženy jsou stejně silné a schopné jako muži. Zřejmě se trápí strachem, že ženy možná NEJSOU rak silné a schopné jako muži.“
Breivik odmítá, že by byl zločincem, i když se přiznal ke střelbě. Jeho obhájce Geir Lippestad k tomu uvedl: „Byl politicky aktivní, a když shledal, že nemůže uspět s běžnými politickými nástroji, tak se uchýlil k násilí.“
Obhájce uvedl, že čeká, na výsledek jeho zdravotního vyšetření.